18 C 274/2021-60 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 29. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 28. 11. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 4. 2021. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 12 400 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že uzavřel předmětnou úvěrovou smlouvu, avšak úvěr splatil [právnická osoba] [anonymizováno] prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizováno], a to celkem v částce 14 000 Kč k datu poslední splátky dne 29. 1. 2021. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem (smlouva o postoupení pohledávek, včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 29. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 28. 11. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla žalovanému schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč se splatností dne 28. 11. 2019. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako číslo smlouvy [číslo]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 28. 11. 2019 (smlouva o úvěru, standartní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o odeslání finančních prostředků). Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 13. 4. 2021 (předžalobní výzva, podací lístek). Žalovaný uhradil společnosti [právnická osoba] (pro [právnická osoba] [anonymizováno]) celkem částku 14 000 Kč převodem a vkladem na účet, kdy dne 5. 5.2020 uhradil částku 4 000 Kč, dne 4. 11. 2020 částku 4 000 Kč, dne 14. 1. 2021 částku 3 000 Kč a dne 29. 1. 2021 částku 3 000 Kč (pokladní doklad ze dne 14. 1. 2021, oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne 5. 5. 2020 a 4. 11. 2020). [právnická osoba] dne 21. 4. 2021 stvrdila, že dluh ve výši 14 000 Kč byl uhrazen (email ze dne 21. 4. 2021). 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 7. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 8. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 10. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč za poplatek 2 400 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. Tato skutečnost se žalovanému podařila prokázat, když předložil listiny, kterými potvrdil, že na dluh žalobkyně uhradil částku 14 000 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované částky tak soud neshledal důvodným. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.