20 C 312/2021-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 5 554,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřel se žalovanou dne 15. 12. 2010 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8 538 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 25 % ročně. Dále bylo sjednáno, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky k jistině vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, proto banka úvěr s účinností ke dni 3. 2. 2021 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. Předmětem řízení je dlužná jistina úvěru tvořená z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 5 483,01 Kč a z připsaných úroků ve výši 71,50 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporovala. 3. V souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění. 4. Soud učinil po provedeném řízení následující závěr o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřel se žalovanou dne 15. 12. 2010 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 8 538 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 198 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 25 % ročně. V čl. II odst. 1 si strany sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky k jistině vždy k poslednímu dni v měsíci. Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, proto banka úvěr s účinností ke dni 3. 2. 2021 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 4. 2021. Dopisem ze dne 10. 5. 2021 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Předmětem řízení je dlužná jistina úvěru tvořená z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 5 483,01 Kč a z připsaných úroků ve výši 71,50 Kč. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ obchodní zákoník“) se třetí částí tohoto zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716). 8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. 10. Podle ust. § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 11. Podle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 12. Podle ust. § 517 odst.1, 2 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. Podle ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 7. 2010 odpovídá výše úroků z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů. 14. Podle ust. § 524 odst. 1 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle odstavce 2 s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 15. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že původní věřitel předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni řádně převedl smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 16. Ve smyslu ustanovení § 261 odst. 3 písm. d/ obchodního zákoníku soud dovozuje obchodněprávní charakter smluvního vztahu účastníků, když se dle právní teorie jedná o tzv.„ absolutní obchod“. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 497 obchodního zákoníku, když banka plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v celkové výši 8 538 Kč a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky bance vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok a poplatky. Vzhledem k prodlení žalované se splácením splátek úvěru banka přistoupila ve smyslu ustanovení § 506 obchodního zákoníku ke kapitalizaci (sesplatnění) úvěru a žalovaná byla povinna uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky, poplatky a rovněž se sjednanou smluvní pokutou. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovanou výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že úvěrovému věřiteli na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdila) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 pís