11 C 297/2022-25 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 30 300 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že jí žalovaná coby její bývalá zaměstnankyně dluží částku 36 300 Kč z titulu krácení tržeb v provozovně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná svůj dluh co do důvodu a výše dne 16. 5. 2022 písemně uznala a zavázala se jej uhradit ve sjednaných splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Navzdory uznání dluhu uhradila žalovaná žalobkyni pouze dvě splátky po 3 000 Kč, tj. celkem 6 000 Kč. Třetí splátku, splatnou dne 20. 7. 2022, žalovaná dodnes neuhradila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého zbytku uznaného dluhu, a to šestým dnem trvání prodlení (tj. dne 26. 7. 2022). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud má proto za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. přípisem ze dne 2. 12. 2022. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Soud učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: 3. Z uznání dluhu a dohody o jeho úhradě ze dne 16. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyni vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 36 300 Kč z titulu rozdílu v tržbě v [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše uznala a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč (poslední splátka 3 300 Kč), splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce, počínaje dnem 20. 5. 2022. Strany se rovněž dohodly, že v případě prodlení žalované s úhradou kterékoliv splátky delším než 5 dnů ztrácí žalovaná výhodu splátek a šestým dnem prodlení se stane splatnou celá zbývající dlužná částka. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila na svůj závazek toliko dvě splátky v celkové výši 6 000 Kč a že se zbytkem plnění dluhu se dostala do prodlení. Z předžalobní upomínky a podací stvrzenky bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované dne 26. 10. 2022 výzvu k úhradě dlužné částky. 4. Podle § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud zhodnotil ve spise obsažené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná coby zaměstnankyně uznala co do důvodu a výše svůj dluh vůči žalobkyni z titulu krácení tržeb na pracovišti. Vzhledem k této skutečnosti žalobkyně nemusela v řízení prokazovat vznik dluhu ani jeho výši a bylo pouze a jen na žalované, aby soudu v probíhajícím řízení prokázala, že dluh nevznikl, byl splněn či jinak zanikl. Vzhledem k tomu, že však žalovaná pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporovala a ani netvrdila jeho zánik (nad rámec žalobkyní tvrzených úhrad v celkové výši 6 000 Kč), soud shledal žalobkyní uplatněný nárok důvodným. Za situace, kdy v řízení nebylo žalovanou tvrzeno a ani prokázáno, že by žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 30 300 Kč uhradila, byla jí tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství - zákonného úroku z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobkyní soud po přezkoumání shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaná tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 515 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2 340 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 AT, 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z částek odměny a náhrad ve výši 1 663,20 Kč. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 11 098,20 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.