12 C 149/2023-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 3. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 165 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 10. 1. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] distančním způsobem na www.flexifin.cz, když žalovaný vyplnil žádost i veškeré vyžadované údaje a identifikoval svůj bankovní účet. Na jejím základě žalovanému poskytla žalobkyně téhož dne bankovním převodem úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč do 9. 2. 2022. Žalovaný dvakrát požádal o odklad splatnosti úvěru celkově o 44 dní a splatnost úvěru tak měla nastat 25. 3. 2022. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami tedy žalovanému naúčtovala smluvní pokutu 0,1 % denně od 26. 3. 2022 do 24. 6. 2022, zaplacení poplatku za sjednanou volitelnou službu [anonymizováno] a účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2022 marně, a proto požadovala kromě jistiny 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 200 Kč, poplatek za službu [anonymizováno] 165 Kč, náklady na vymáhání 1 540 Kč, smluvní pokutu 1 800 Kč a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. 2. Okresním soudem v Olomouci byl ve věci dne 4. 4. 2023 vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila dne 1. 6. 2023. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dne 10. 1. 2022 jako úspěšné, ověřila jeho čistý měsíční příjem 20 700 Kč, disponibilní příjem 10 200 Kč, počet doporučených prodloužení 3. Z kopie občanského průkazu žalovaného, že byla ověřena totožnost, trvalé bydliště a svobodný stav. Z identifikovaného příjmu, že byl v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky ověřen čistý měsíční příjem žalovaného 20 700 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že došlo ze strany žalobkyně k vyplacení částky 20 000 Kč na účet žalovaného dne 10. 1. 2022. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, že stanovuje způsob zpracování a nakládání s osobními údaji klientů žalobkyně. Z kodexu [anonymizováno], že stanovuje principy poskytování úvěrů žalobkyní. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10. 1. 2022, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, na bezúčelový úvěr ve výší 20 000 Kč, s jednorázovou splátkou ve výši 25 365 Kč, celkovou výší poplatku za sjednání úvěru až 5 200 Kč a s datem splatnosti dne 9. 2. 2022. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem dne 10. 1. 2022. Ze Sazebníku, že byl platný od 1. 9. 2020 a stanovil poplatky ke spotřebitelskému úvěru. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, že stanovuje základní vlastnosti úvěru, náklady úvěru a další důležité právní aspekty spotřebitelského úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek, že byly platné od 1. 8. 2020 a mj. stanovují v. bodu 6.4., že při prodlení je povinen dlužník zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky ohledně níž je dlužník v prodlení. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 27 578, 76 Kč žalobkyní. Z podací lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal zásilku žalovanému dne 30. 11. 2022. 4. U uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně po úspěšném prověření úvěruschopnosti žalovaného sjednala ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 10. 1. 2022 Smlouvu podepsal žalovaný SMS kódem. Žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla na účet částku ve výši 20 000 Kč. Strany si sjednaly ve smlouvě poplatky za poskytnutí úvěru až ve výši 5 200 Kč a za službu [anonymizováno] ve výši 165 Kč. Žalovaný požádal dvakrát o odklad splatnosti, neuhradil však ani v prodloužené lhůtě ničeho. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 30. 11. 2022 žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 27 578, 76 Kč. Dne 30. 11. 2022 byla zásilka odeslána na adresu žalované. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení i smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami a to i pro případ prodlení a upomínání. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu, lhůta k plnění byla určena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 499 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 047 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po