12 C 172/2023-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 8. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 71 442,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 26. 1. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo], jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 93 000 Kč. Před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 93 000 Kč dne 29. 1. 2018 a zavázala se jej splácet spolu s úrokem ve výši 6,7% ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 255 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost zesplatnění celého úvěru, v případě prodlení žalované se splácením, a žalobkyně byla také oprávněna požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacených částek. Dle smlouvy byla žalobkyně oprávněna žalované zasílat upomínky za poplatek 300 Kč a výzvy za poplatek 500 Kč, současně byla žalovaná povinna platit 83 Kč měsíčně za pojištění úvěru. Žalovaná byla marně k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou dne 30. 11. 2022. Žalobkyně proto žalobou požadovala po žalované částku ve výši 71 442,36 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 866,05 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 6,7 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 69 776,36 Kč ode dne 9. 3. 2023 až do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 313,41 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny a neuhrazených poplatků ve výši 71 442,36 Kč ode dne 9. 3. 2023 až do zaplacení. 2. Dne 27. 3. 2023 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalované do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 12. 5. 2023. K nařízenému jednání se nikdo z předvolaných nedostavil. Strana žalující se omluvila dne 1. 8. 2023. Soud tedy jednal dle § 101 odst. 2 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Z výpisu z obchodního rejstříku, že je zde od roku 1964 zapsána žalobkyně a má mj. předmět podnikání poskytování úvěrů. Z žádosti o poskytnutí úvěru, že dne 26. 1. 2018 zažádala o úvěr vy výši 93 000 Kč. V žádosti sdělila žalovaná osobní informace, sociodemografická data, informace o zaměstnavateli, příjmech a výdajích. Z lustrace žalované ze dne 26. 1. 2018 v [anonymizováno] Bureau, v systému [příjmení] a Smlouvy o půjčce na kliknutí mezi společností [právnická osoba] žalovanou, která měla být předmětným úvěrem od žalobkyně konsolidována, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované a podle zkoumaných dat byla splněna kritéria žalobkyně pro poskytnutí úvěru žalované. Z předsmluvních informací, že se má jednat o úvěr ve výši 93 000 Kč s úrokem 6,7 % ročně a celková částka, která má být zaplacena je 120 659,86 Kč. Celkový počet splátek byl stanoven na 96 splátek. Výše jedné splátky byla stanovena na 1 255 Kč a poslední splátka na 1 140,62 Kč. K podpisu předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru došlo dne 26. 1. 2018. Ze smlouvy o úvěru, že dne 26. 1. 2018 žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 93 000 Kč s úrokem 6,7 % ročně. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku ve výši 120 659,86 Kč v 96 splátkách ve výši 1 255 kč a výše poslední splátky činila 1 140,62 Kč. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Z výpisu z účtu žalované u [právnická osoba] [bankovní účet], že z účtu žalované byly dne 29. 1. 2018 poskytnuty prostředky ve výši 61 187 Kč a 31 813 Kč na protiúčet u [právnická osoba] Z první upomínky od žalobkyně, že žalované bylo oznámeno, že ke dni 25. 7. 2021 neproběhla pravidelná splátka úvěru z důvodu nedostatku peněz na účtu. Žalovaná se tak dostala do prodlení s částkou 1 134,03 Kč. Z výzvy od žalobkyně k zaplacení dluhu, že k 1. 8. 2021 byla žalovaná stále v prodlení se splácením úvěru a byla vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 1 635,36 Kč. Z opakované výzvy od žalobkyně k zaplacení dluhu, že do 24.8.2021 splátka dluhu nepřišla, proto byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 3 482,26 Kč. Z poslední výzvy od žalobkyně k zaplacení dluhu, že dne 27. 9. 2021 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky ve výši 5 343,15 Kč. Žalovaná byla také informována, že pokud nedojde k uhrazení dluhu do 27. 10. 2021, dojde k jeho zesplatnění. Z dodejky, že zásilka žalované byla uložena na poště od 29. 9. do 15. 10. 2021 a následně vrácena z důvodu nevyzvednutí. Z oznámení o zesplatnění úvěru, že dne 17. 12. 2021 došlo k zesplatnění dluhu a žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu ke dni 16. 12. 2021, který činil 76 393,08 Kč. Žalovaná byla také informována, že pokud nebude dluh do 24. 12. 2021 uhrazen, dojde k jeho vymáhání prostřednictvím specializované společnosti nebo soudní cestou. Z dodejky, že zásilka žalované byla uložena na poště od 28. 12. 2021 do 13. 1. 2022 a následně vrácena z důvodu nevyzvednutí. Z předžalobní výzvy právního zástupce, že dne 30. 11. 2022 byla žalované adresována výzva k plnění před podáním žaloby. Dlužná částka ke dni odeslání předžalobní výzvy činila 86 361,24 Kč. Z poštovního podacího archu, že dne 30. 11. 2022 byla žalované odeslána právním zástupcem žalobkyně zásilka. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila a zůstala v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny, smluvní pokuty i zákonného úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla ve výroku I. rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 394 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů