12 C 243/2023-49 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 10. 5. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 575 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dne 19. 4. 2022 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s možností postupného čerpání distančním způsobem na adrese [webová adresa] Součástí smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Na jejím základě žalovanému poskytla žalobkyně bankovním převodem úvěr, a to v platbách ve výši 6 000 Kč ze dne 22. 4. 2022, dne 19. 4. 2022 ve výši 10 000 Kč a dne 22. 4. 2022 ve výši 3 000 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dní a splatnost úvěru tak měla nastat 2. 6. 2022. Žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami tedy žalovanému naúčtovala smluvní pokutu 0,1 % denně od 3. 6. 2022 do 1. 9. 2022 a zaplacení poplatku za sjednanou volitelnou službu Presto. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023 marně, a proto požadovala kromě jistiny 19 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 370 Kč, poplatek za službu Presto 495 Kč, smluvní pokutu 1 710 Kč a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. 2. Okresním soudem v Olomouci byl ve věci dne 25. 5. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením ze dne 21. 7. 2023 zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila dne 12. 9. 2023. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dne 19. 4. 2022 jako úspěšné, ověřila čistý měsíční příjem 24 139 Kč, disponibilní příjem 18 000 Kč, počet doručených prodloužení 1, dále žalovaný uvedl výši pravidelných měsíčních výdajů 3 000 Kč. Z autorizace ověření totožnosti, že prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba] byla ověřena totožnost žalovaného ze dne 19. 4. 2022. Z identifikovaného příjmu, že byl v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky ověřen čistý měsíční příjem žalovaného 24 139 Kč. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, že stanovuje způsob zpracování a nakládání s osobními údaji klientů žalobkyně. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, že stanovuje základní vlastnosti úvěru, náklady úvěru a další důležité právní aspekty spotřebitelského úvěru. Z kodexu [anonymizováno], že stanovuje principy poskytování úvěrů žalobkyní. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 19. 4. 2022, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, na bezúčelový úvěr až do výše 19 000 Kč, celkovou výší poplatku za sjednání úvěru až 4940 Kč a s datem splatnosti 19. 5. 2022. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky dne 19. 4. 2022 a označení variabilního symbolu shodného s číslem smlouvy. Ze Sazebníku žalobkyně, že byl platný od 1. 12. 2021 a stanovil poplatky ke spotřebitelskému úvěru. - Ze Všeobecných obchodních podmínek, že byly platné od 1. 8. 2020 a mj. stanovují v. bodu 6.4., že při prodlení je povinen dlužník zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky ohledně níž je dlužník v prodlení. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že došlo ze strany žalobkyně k vyplacení částky 10 000 Kč na účet žalovaného dne 19. 4. 2022, 6 000 Kč dne 22. 4. 2022 a 3 000 Kč ze dne 22. 4. 2022 a variabilní symbol odpovídal číslu smlouvy. - Z Upozornění na osobní návštěvu, že [právnická osoba] [příjmení] [jméno] upozorňuje žalovaného dne 12. 8. 2022 na neuhrazení závazku vůči žalobkyni a v případě, že žalovaný dluh vůči žalobci ve výši 29 904,20 Kč nejpozději do tří pracovních dní neuhradí, tak žalovaného osobně navštíví [právnická osoba] [příjmení] [jméno] prostřednictvím inkasního inspektora, který po žalovaném vyžaduje okamžité uhrazení dluhu a zjištění rozsahu majetku žalovaného. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2023, že žalovaný byl vyzýván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky v celkové výši 30 058,84 Kč. Z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal doporučenou zásilku žalovanému dne 10. 3. 2023. 4. U uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného sjednala ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 19. 4. 2022 Smlouvu podepsal žalovaný elektronickým podpisem. Žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla na účet částku ve výši 10 000 Kč, dne 22. 4. 2022 částku 6 000 Kč a dne 22. 4. 2022 částku 3 000 Kč. Strany si sjednaly ve smlouvě poplatky za poskytnutí úvěru až ve výši 4 940 Kč a za službu Presto ve výši 495 Kč. Žalovaný požádal jedenkrát o odklad splatnosti, neuhradil však ani v prodloužené lhůtě ničeho. Dne 12. 8. 2022 byl upozorněn na osobní návštěvu inkasním inspektorem [právnická osoba] [příjmení] [jméno], který by po žalovaném požadoval okamžité uhrazení dluhu. Následně předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 10. 3. 2023 žalovaného vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 30 058,84 Kč. Dne 10. 3. 2023 byla zásilka odeslána na adresu žalovaného. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení i smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové pr