12 C 345/2022-125 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 25. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 645,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], a. s. (následně [právnická osoba]), poskytla žalovanému na základě žádosti ze dne 6. 10. 2014 revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednanými poplatky a smluvním úrokem dle Smlouvy. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Dluh žalovaného ve výši 15 645,10Kč se tak stal splatným v celém rozsahu ke dni 31. 7. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil, proto žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje žalobou zaplacení dlužné částky 15 645,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení i se sjednaným úrokem z úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas dne 3. 11. 2022. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně doložila ke zkoumání úvěru schopnosti žalovaného doklady o lustraci v registru [příjmení] s tím, že zde žalovaný nebyl nalezen. Ze Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný tuto podepsal dne 6. 10. 2014 a tímto byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně v [právnická osoba] smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru v částce 9 690 Kč s výší měsíční splátky 969 Kč na předmět financování. Dne 6. 10. 2014 uzavřely strany současně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a o platebních službách. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 22,68 %. Součástí smluv byly i Sazebník, Informace o spotřebitelském úvěru, Produktové podmínky, Všeobecné obchodní podmínky, Prohlášení o souhlasu se zpracováním osobních údajů i přihláška k pojištění. Z výpisu z úvěrového účtu byly zjištěny položky pohybu na účtu žalovaného, kdy na smlouvu zbývá uhradit 15 645,10 Kč včetně vyúčtované pokuty za prodlení a úroků. Z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dne 28. 6. 2022 se stanovením splatnosti dluhu dne 31. 7. 2022. Dne 2. 8. 2022 došlo Smlouvou o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky dle seznamu pohledávek, která byla přílohou, na žalobkyni ze strany [právnická osoba], dříve [právnická osoba], a. s . Oznámení o odstoupení od smlouvy adresovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému na dvě jeho adresy, stejně tak jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2022 dle poštovního podacího archu byly zásilky žalovanému odeslány předchůdkyní žalobkyně dne 8. 8. 2022 doporučeně na obě adresy. Dále byl prováděn důkaz předžalobní výzvou žalobkyně žalovanému ze dne 22. 8. 2022, adresovanou žalovanému na obě jeho adresy. Žalobkyně dále doložila k důkazu Etický kodex skupiny [anonymizována dvě slova] a předložila Dodatek [číslo] k Rámcové pojistné smlouvě spolu s přílohou. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel, na kterého byla pohledávka postoupena, dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 452 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci s přípravou, podání žaloby a výzva k plnění) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek ve výši 252 Kč O lhůtě plnění i ve výroku a II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř