12 C 379/2022-38 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 19. 5. 2022 soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 050,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2019 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy obdržel žalovaný finanční hotovost ve výši 45 000 Kč, kterou převzal v místě svého bydliště, což stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 49 065 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal věřiteli uhradit částku ve výši 94 095 Kč Částku se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit v 17 měsíčních splátkách ve výši 5 535 Kč. Žalobkyně doplnila, že smlouva s žalovaným byla uzavřena na základě žádosti o úvěr pro podnikatele. Žalovaný ovšem neuhradil dlužnou částku řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaný uhradil částku ve výši 22 145,01 Kč, která odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu byla použita částka ve výši 9 752, 99 Kč a na smluvně smluvené příslušenství částka ve výši 12 392,99 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 71 949,99 Kč, kterou představuje součet zůstatku jistiny ve výši 35 247,98 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 36 702,01 Kč. Dne 22. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Jelikož neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 35 247,98 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 39 497,71 Kč, který se skládá z nesplaceného úroku 3 160,58 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 23 054,29 Kč, z nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 605,27 Kč, z nesplaceného inkasního poplatek ve výši 6 881,87 Kč a z postoupeného smluvního úroku ve výši 2 795,70 Kč za období od 20. 5. 2021 do 29. 11. 2021. Dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 537,63 a poté od 23. 12. 2021 do zaplacení. Současně i účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Žalobkyně nárokuje také úhradu smluvní pokuty ve výši 6 802,86 za prodlení se splácením. 2. Dne 15. 9. 2022 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 9. 11. 2022 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Žalovaný podal žádost o podnikatelský úvěr, kde vyplnil informace o své osobě, bydlišti, rodinném stavu, vlastnictví nemovitostí. Dne 19. 12. 2019 byla mezi žalovaným jako podnikatelem a společností [právnická osoba] (dále jen společnost) uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Společnost se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 49 095 Kč. Celkově se tedy zavázal uhradit částku 94 095 Kč v 17 měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal společnosti splatit tuto částku do 19. 5. 2021. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalovaného je žalovaný povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení a také je povinen zaplatit paušální poplatek za úhradu nákladů upomínání. Žalovaný souhlasil s obchodními podmínkami společnosti pro poskytování úvěru, se kterými se seznámil. Dne 22. 12. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Toto postoupení bylo poskytnuto za úplatu, kterou podle potvrzení transakce žalobkyně provedla dne 22. 12. 2022. Dne 12. 1. 2022 bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávek. Dne 2. 5. 2022 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně předžalobně vyzván k zaplacení dlužné částky. Zásilka byla odeslána dne 13. 5. 2022. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami pro případ prodlení a upomínání. Žalob