12 C 391/2022-36 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 17. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 959 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti [právnická osoba], vznikla tato pohledávka z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovaným dne 22. 12. 2020. Termín splatnosti byl sjednán na 16. 1. 2021. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a je tak v prodlení. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje úhradu celkové dlužné částky ve výši 10 959 Kč s příslušenstvím tj. s úrokem z prodlení v zákonné výši, neboť žalovanému byla marně zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky dne 3. 4. 2022. 2. Okresním soudem v Olomouci byl ve věci dne 27. 10. 2022 vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit, proto byl usnesením ze dne 24. 11. 2022 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba], sídlem [adresa], poskytla dne 22. 12. 2020 žalovanému v souladu s obchodními podmínkami na základě formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy úvěru [číslo] ze dne 22. 12. 2020 peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na které si žalovaný do nabídky na uzavření smlouvy nastavil dle vlastní volby dostupné parametry-splatnost a výši úvěru a uvedl své osobní údaje k prověření úvěruschopnosti. Poté žalovaný na webové stránce vyplnil formulář s jeho osobními údaji, jak plyne z identifikační karty zákazníka, a tímto učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru. Dle Potvrzení o platbách žalovaný dne 22. 6. 2020 uhradil registrační poplatek ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu na účet společnosti a ta mu následně zaslala na účet poskytnutý úvěr 8 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a je od 17. 1. 2021 v prodlení. Společnost proto uzavřela Smlouvu o postoupení pohledávky dne 18. 3. 2022 s žalobkyní. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědoměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 3. 4. 2022 spolu s předžalobní výzvou právního zástupce. Dle podacího lístku byla žalovanému zaslána zásilka dne 3. 4. 2022. 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru. Soud vyhodnotil, že jednáním žalovaného a postupitelky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť postupitelka převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Postoupením pohledávky na žalobkyni vznikl nárok žalobkyně na vymáhání této pohledávky po žalovaném. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitelka dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil, a že tato pohledávka byla na ni postoupena. Tuto povinnost žalobkyně splnila a bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo pro svou procesní pasivitu prokázat splnění povinnosti, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává správnou. 8. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně DPH 21 % z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, proto dle §137 odst. 3 o. s. ř. vzniklo právo na zaplacení daně z přidané hodnoty. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.