12 C 74/2023-45 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu 30. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 626 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 24. 4. 2022 žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] úvěrovou smlouvu. Žalovaný dodal potřebné údaje ke schválení úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal také k zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců s úhradou dle splátkového kalendáře. Dne 24. 4. 2022 byla částka ve výši 15 000 Kč odeslána na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný za trvání smlouvy ničeho neuhradil a dostal se do prodlení, proto mu byla vyměřena smluvní pokuta po 500 Kč dne 26. 7. 2022, dne 27. 6. 2022 a dne 3. 6. 2022. Žalovanému byly vyúčtovány také účelně vynaložené náklady ke dni 30. 5. 2022, 4. 7. 2022, 26. 7. 2022 a 19. 8. 2022. Poplatky 99 Kč za Bezpečnou splátku mu byly účtovány dne 24. 5. 2022, dne 24. 6. 2022, 24. 7. 2022 a dne 19. 8. 2022. Žalovaný nereagoval na výzvy a tak žalobkyně požaduje po žalovaném částku ve výši 20 626 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou 15 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatky za Bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úrokem v celkové výši 2 205 Kč, vynaloženými náklady ve výši 1 030 Kč a smluvními pokutami v celkové výši 1 500 Kč. 2. Dne 20. 12. 2022 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 3. 2. 2023 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Na základě Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a prověření úvěruschopnosti žalovaného byla dne 24. 4. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa] uzavřena přes IP adresu a podpisový kód úvěrová smlouva. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne úvěr ve výši 15 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet]. Ke splacení úvěru bylo ve splátkovém kalendáři sjednáno 24 splátek a žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny také poplatek za úvěr ve výši 495 Kč. Žalovaný si sjednal doplňkovou službu Bezpečná splátka, za kterou byl poplatek 99 Kč měsíčně. Žalovaný se dále zavázal v případě porušení některé ze svých smluvních povinností zaplatit smluvní pokutu po 500 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu po 300 Kč. Žalovaný byl v rámci Sazebníku a Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru seznámen s veškerými podmínkami úvěru, včetně splátkového kalendáře a veškerých poplatků služeb. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byla mu dne 4. 7. 2022 žalobkyní adresována výzva k úhradě před zahájením vymáhání celého úvěru. Dne 19. 8. 2022 byl žalovaný vyzván ke splacení celé půjčky. Naposledy byla dne 26. 9. 2022 žalovanému doporučeně odeslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění ze dne 23. 9. 2022. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnil a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami pro případ prodlení a upomínání. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil, soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 278 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 826 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 9. O lhůtách k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.