13 C 376/2022-282 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou na soud dne 25. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 33 940,22 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], dříve [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“), a žalovaným byla dne 8. 9. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokovou sazbou ve výši 26,90 % ročně, to v 37 měsíčních splátkách ve výši 401 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Z důvodu porušování smlouvou sjednaných povinností, zejména nesplácení úvěru ve splátkách, právní předchůdce pohledávku vůči žalovanému s účinností ke dne 14. 1. 2022 zesplatnil. Žalobkyně požaduje (mimo jiné) zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 3 850,06 Kč. 2. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dále dne 7. 6. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokovou sazbou ve výši 25,90 % ročně, to v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 684 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Z důvodu porušování smlouvou sjednaných povinností, zejména nesplácení úvěru ve splátkách, právní předchůdce pohledávku vůči žalovanému s účinností ke dne 14. 1. 2022 zesplatnil. Žalobkyně požaduje (mimo jiné) zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 968,76 Kč. 3. Dne 7. 6. 2022 právní předchůdce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 5. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně a žalovaný nevyjádřili. Soud má tedy za to, že žalobkyně a žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí a rozhodl proto v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 6. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 7. Dne 8. 9. 2019 byla mezi právním předchůdcem a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ohledně půjčky ve výši 10 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet [číslo] [bankovní účet] u právního předchůdce (jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného za měsíc září 2019), přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovou sazbou 26,90 % ročně, celkem 14 810,13 Kč, v 37 měsíčních splátkách ve výši 401 Kč; poslední splátka byla splatná dne 8. 10. 2022. Podle transakční historie činil dluh na jistině ke dni 19. 6. 2022 částku 3 850,06 Kč. 8. Dne 7. 6. 2019 byla mezi právním předchůdcem a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ohledně půjčky ve výši 50 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta na jeho běžný účet 1 [bankovní účet] u právního předchůdce (jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červen 2019), přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokovou sazbou 25,90 % ročně, celkem 80 753,59 Kč, v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 684 Kč; poslední splátka byla splatná dne 7. 6. 2023. Podle transakční historie činil dluh na jistině ke dni 19. 6. 2022 částku 25 968,76 Kč. 9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2022 byly pohledávky s účinností ke dni 7. 6. 2022 (viz potvrzení o zaplacení úplaty) postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován oznámeními ze dne 23. 6. 2022, kterýmy byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 30 500,86 Kč a 5 062,58 Kč. 10. Oznámeními o zesplatnění půjčky ze dne 14. 1. 2022 prohlásil právní předchůdce vůči žalovanému půjčky a všechny dosud nesplatné pohledávky z půjček za okamžitě splatné a vyzval žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého závazku. 11. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 9. 2022, zaslanou žalovanému téhož dne, žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu z výše uvedených smluv o půjčce v celkové výši 43 886,06 Kč do 11. 10. 2022. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 14. Dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 19. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 22. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 23. Soud se z úřední činnosti nejprve zabýval platností předmětných smluv o zápůjčkách. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 24. V právě souzeném případě není jasné, na základě jakých podkladů právní předchůdce žalobkyně posuzoval majetkovou situaci žalovaného. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně činil aktivně jakékoliv kroky za účelem přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z ničeho navíc nevyplývá, že by žalovaný byl prověřen prostřednictvím bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem a z jakých konkrétních informacích o majetkových poměrech právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru u žalovaného vycházel. Žalobkyně soudu doložila pouze výpisy z běžného účtu žalovaného. Pokud žalobkyně listiny, jimiž měla údaje uváděné žalovaným ověřit, soudu nepředložila z toho důvodu, že je nemá, odkazuje soud na zákon o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanik