14 C 159/2023-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 28. 3. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 34 331 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela po posouzení úvěruschopnosti žalované dne 10. 1. 2022 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] distančním způsobem na [webová adresa], když žalovaná vyplnila žádost i veškeré vyžadované údaje a identifikovala svůj bankovní účet. Na jejím základě žalované poskytla žalobkyně téhož dne bankovním převodem úvěr ve výši 27 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6180 Kč, službou Klidné spaní ve výši 440 Kč, službou Presto ve výši 165 Kč a informačním SMS servisem za 116 Kč. Žalovaná čtyřikrát požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 81 dní a splatnost úvěru tak měla nastat 1. 5. 2022. Žalovaná však svou povinnost nesplnila a dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami tedy žalované naúčtovala smluvní pokutu 0,1 % denně od 2. 5. 2022 do 31. 7. 2022, sjednané poplatky a účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2022 marně, a proto požadovala kromě jistiny 27 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6180 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 440 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč, poplatek za službu Informační SMS servis 116 Kč, náklady na vymáhání 1 505 Kč, smluvní okutu 430 Kč a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení. 2. Okresním soudem v Olomouci byl ve věci vydán platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila podáním na výzvu soudu. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované dne 10. 1. 2022 jako úspěšné, ověřila jeho čistý měsíční příjem 26 176 Kč Z kopie občanského průkazu žalované, že byla ověřena totožnost, trvalé bydliště a svobodný stav. Z identifikovaného příjmu, že byl v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky ověřen čistý měsíční příjem žalovaného 26 176 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, že došlo ze strany žalobkyně k vyplacení částky 27 000 Kč na účet žalovaného dne 10. 1. 2022. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, že stanovuje způsob zpracování a nakládání s osobními údaji klientů žalobkyně. Z kodexu [anonymizováno], že stanovuje principy poskytování úvěrů žalobkyní. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 10. 1. 2022, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, na bezúčelový úvěr ve výší 27 000 Kč, s jednorázovou, celkovou výší poplatku za sjednání úvěru až 6180 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem dne 10. 1. 2022. Splatnost byla na žádost žalované 4x prodloužena a nastala dne 1. 5. 2022. Ze Sazebníku, že byl platný od 1. 9. 2020 a stanovil poplatky ke spotřebitelskému úvěru. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, že stanovuje základní vlastnosti úvěru, náklady úvěru a další důležité právní aspekty spotřebitelského úvěru. Ze Všeobecných obchodních podmínek, že byly platné od 1. 8. 2020 a mj. stanovují v. bodu 6.4., že při prodlení je povinen dlužník zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky ohledně níž je dlužník v prodlení. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 11. 2022, že žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky. Z podací lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal zásilku žalovanému dne 30. 11. 2022. 4. U uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně po úspěšném prověření úvěruschopnosti žalované sjednala ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 10. 1. 2022 Smlouvu podepsala žalovaná SMS kódem. Žalobkyně žalované téhož dne poskytla na účet částku ve výši 27 000 Kč. Strany si sjednaly ve smlouvě poplatky za poskytnutí úvěru až ve výši 6 180 Kč, poplatek za službu Klidné spaní 440 Kč, poplatek za službu Presto 165 Kč, poplatek za službu Informační SMS servis 116 Kč. Žalovaná požádala čtyřikrát o odklad splatnosti, neuhradila však ani v prodloužené lhůtě ničeho. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 30. 11. 2022 žalovanou vyzval k úhradě dlužných částek. Dne 30. 11. 2022 byla zásilka odeslána na adresu žalované. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnila a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu, byla žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení i smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami, a to i pro případ prodlení a upomínání. Bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu, lhůta k plnění byla určena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 552 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 374 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem