16 C 173/2023-65 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 2. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 830,19 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 9. 2021 uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a povinností žalovaného bylo celou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit částku v 25 splátkách po 1 010 Kč. Ve smlouvě byl sjednaný roční smluvní úrok ve výši 19,99 % a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou neuhradil splátku, respektive byl v prodlení s jednou splátkou déle než 3 měsíce a úvěr byl dne 26. 7. 2022 zesplatněn. Žalovaný tedy dluží částku 18 830,19 Kč, když částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 16 280,35 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 049,84 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2021 Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný byl povinen částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit částku v 25 splátkách po 1 010 Kč, byl sjednán úrok roční ve výši 19,99 % a poplatek za zprostředkování úroku 4 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele, a to na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr (Smlouva o úvěru [číslo] [ulice] podmínky [právnická osoba], Podmínky pro používání úvěru [právnická osoba], Mimořádný výpis z účtu žalovaného, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o zaměstnání). Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázán měsíčně hradit pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 1 010 Kč. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 16 280,35 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 049,84 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2022. Přes předžalobní výzvu ze dne 29. 8. 2022 žalovaný dluh neuhradil. 4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ust. § 2662 občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce tak nenese důkazní břemeno ohledně vzniku dluhu a je naopak na žalovaném, aby prokázal, že dluh nevznikl, nebo že byl splněn či z jiného důvodu zanikl. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o vedení účtu – rámcová smlouva a smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněných smluv, a to vedením běžného účtu žalovaného a poskytnutím peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4.6.2010, č.j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, pak tento odpovídá skutkovým zjištěním soudu a matematické enumeraci. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaného soud za prokázanou nemá. Žalovaný je povinen uhradit úvěrovému věřiteli poskytnuté čerpané úvěry, včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 830,19 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dl