16 C 269/2023-95 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 901,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 22. 11. 2020 smlouvu o kontokorentu [číslo] na základě které předchůdkyně žalobkyně dříve [právnická osoba], poté [právnická osoba], dále jen„ banka“, poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do limitu 10 000 Kč. Kontokorentní úvěr byl žalovanému zřízen k jeho běžného účtu, přičemž na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky na tomto účtu do debetního zůstatku až do částky – 10 000 Kč. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad tento sjednaný limit, když takovéto přečerpání představovalo porušení smlouvy. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy a banka proto využila svého práva a dopisem ze dne 19. 10. 2022 ukončila poskytování kontokorentu a úvěr zesplatnila ke dni 19. 10. 2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 13 543,24 Kč. Zároveň banka uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. Smluvní pokuta byla sjednána přímo ve smlouvě a činila 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 s účinností ke dni 28. 4. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení 16 901,96 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 543,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 358,72 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 20. 10. 2022 do zaplacení a dále úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. 2. Žalobkyně vzala řízení částečně zpět v rozsahu úroku 6,9 % ročně z dlužné částky od 18. 1. 2023 do zaplacení na základě výzvy soudu a soud v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil, jak vyplývá z výroku I. rozsudku. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 4. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z návrhu na uzavření smlouvy o kontokorentu, že žalovaný požadoval povolení kontokorentu v celkové výši 10 000 Kč s zápůjční úrokovou sazbou 16,9 % ročně. Kontokorent byl pak žalovanému poskytnut na základě akceptace návrhu ze dne 22. 11. 2020. 5. Z výzvy k úhradě dluhu ze smlouvy o kontokorentu a oznámení o převodu aktuálně čerpaného kontokorentu na samostatný technický účet banky bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala nesplněný závazek ze smlouvy o kontokorentu ve výši 13 543,24 Kč a žádala o neprodlenou úhradu této částky na účet tam uvedený. Zároveň sdělila žalovanému, že využije svého oprávnění dle smlouvy a bude žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že banka postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Oznámení postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 15. 5. 2023. 7. Po takto provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o kontokorentu, na základě které banka umožnila žalovanému čerpat částku 10 000 Kč do debetu. Bylo zjištěno, že žalovaný povolený debet překročil a žalobkyně dluh zesplatnila. Pohledávka pak v celkové výši 16 901,96 Kč byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 16. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o kontokorentu. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující povinnost před uzavřením smlouvy řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení dle názoru soudu prokázala z předložených listinných důkazů, že ze strany banky byla úvěruschopnost řádně prověřována. Žalobkyně soudu předložila žádost o úvěr, náhled do registru, výpis z úvěrového účtu a platební historii, bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 20 000 Kč a zjišťovala i výdaje žalovaného. Proto soud žalobě vyhověl, pokud jde o dlužnou částku a úrok z prodlení. 17. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto ža