16 C 300/2023-79 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 18. 7. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 085,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 7. 11. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 21. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení povinností přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu ke dni 5. 6. 2023. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9 985,09 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 495,34 Kč. Dále od zesplatnění požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 3. 7. 2023. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 9 985,09 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 9 985,09 Kč od 5. 6. 2023 do 2. 7. 2023 spolu se smluvním úrokem 15 % ročně z částky 9 985,09 Kč od 3. 7. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 9 985,09 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 495,34 Kč za období ode dne 1. 3. 2023 do dne předcházejícího dni zesplatnění, to je do 4. 6. 2023. Dlužná částka 100 Kč odpovídá nezaplacenému měsíčnímu poplatku za výběry z bankomatů dle ceníku žalobkyně, když tento poplatek byl žalovanému naúčtován dne 31. 3. 2023. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud učinil ve věci jednotlivá skutková zjištění, ze kterých pak učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 11. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 21. 11. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení povinností přistoupila žalobkyně k zesplatnění kontokorentu ke dni 5. 6. 2023. Ke dni zesplatnění byla dlužná částka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9 985,09 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 495,34 Kč. Přes předžalobní výzvu ze dne 29. 8. 2022 žalovaný dluh neuhradil. 4. Podle ust. § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ust. § 2396, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ust. § 2662, občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 9. Dle ustanovení § 2053, zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce tak nenese důkazní břemeno ohledně vzniku dluhu a je naopak na žalovaném, aby prokázal, že dluh nevznikl, nebo že byl splněn či z jiného důvodu zanikl. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1, občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588, občanského zákoníku, absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o vedení účtu – rámcová smlouva a smlouvy o kontokorentu, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněných smluv, a to vedením běžného účtu žalovaného a poskytnutím peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, pak tento odpovídá skutkovým zjištěním soudu a matematické enumeraci. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaného soud za prokázanou nemá. Žalovaný je povinen uhradit úvěrovému věřiteli poskytnuté čerpané úvěry, včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř., jako třídenní od právní moci rozsudku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.