17 C 242/2023-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 25. 8. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 23 896 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 19. 1. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované částku 20 000 Kč, která měla být splacena dne 13. 3. 2022. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit s úrokem ve výši 3 896 Kč. Žalovaná nesplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) z předžalobní výzvy ze dne 13. 3. 2023 bylo zjištěno, že byla adresovaná žalované a že v ní žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 24 646 Kč. Odeslání výzvy nebylo zjištěno; -) z výpisu účtu [číslo] bylo zjištěno, že dne 20. 9. 2016 byla na tento účet připsána platba ve výši 1 Kč od žalované, a že dne 19. 1. 2022 byla z tohoto účtu zaslána na účet žalované částka 12 000 Kč a dne 21. 1. 2022 částka 8 000 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a že na jejím základě byla postoupena na žalobkyni pohledávka za žalovanou; -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě 10 884 Kč do tří dnů; -) ze smluv o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byly uzavřeny mezi [právnická osoba] a žalovanou, že věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný dne 10. 2. 2022 a že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 3 896 Kč; -) z výzev ze dne 24. 2. 2022 a 5. 3. 2022 bylo zjištěno, že byly adresované žalované a že v nich žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 24 206 Kč a 24 436 Kč. Odeslání výzev nebylo zjištěno; -) z obchodních podmínek [právnická osoba] bylo zjištěno, že podle čl. 1 odst. 1.2 klient žádostí věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. Podle čl. 7 odst. [číslo] klient souhlasí, že věřitel může před uzavřením smlouvy využívat informace z dlužnických registrů. 4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne 19. 1. 2022 a dne 21. 1. 2022 smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejichž nedílnou součástí byly i [ulice] podmínky, a na jejichž základě žalované poskytl částky 8 000 Kč a 12 000 Kč převodem na její bankovní účet. Žalovaná se v uvedených smlouvách zavázala úvěr v celkové výši 20 000 Kč splatit dne 10. 2. 2022 spolu se sjednaným úrokem ve výši 3 896 Kč. Podle obchodních podmínek [právnická osoba], čl. 1 odst. 1.2 klient žádostí věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli. Podle čl. 7 odst. 7.12 klient souhlasí, že věřitel může před uzavřením smlouvy využívat informace z dlužnických registrů. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 9. 2022. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: 13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedené smluvní vztahy aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu nepr