17 C 260/2023-48 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 136 536,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 10. 5. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 140 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,7 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal celkem 143 050 Kč a uhradil na poskytnutý úvěr celkem 34 506 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek řádně a včas splácet úvěr, žalobkyně úvěr ke dni 15. 6. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. Žalobkyně požadovala úhradu neuhrazené jistiny ve výši 134 136,73 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 900 Kč v souladu s odst. 7.1 úvěrových podmínek a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč v souladu s odst. 7.1 úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požadovala úhradu úroku kapitalizovaného za období od zesplatnění do dne sepsání žaloby ve výši 22 905,46 Kč, úroku 15 % ročně z dlužné jistiny od 19. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 30. 6. 2023 do 18. 9. 2023 ve výši 4 544,98 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 19. 9. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 10. 5. 2022, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, že jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému s výší úvěrového rámce 100 000 Kč, úrokovou sazbou 26,88 % ročně a výší minimální měsíční splátky 2,696 % z úvěrového rámce. Strany smlouvy si sjednaly, že v případě opoždění splátky žalovaného byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. V případě prodlení s 2 a více splátkami, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit; -) z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že v odst. 7.1 bylo stanoveno, že v případě opoždění s úhradou podle smlouvy o úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení; -) z výzvy ze dne 15. 6. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 150 304,45 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy; -) z výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaného bylo zjištěno, že výše úvěru činila 140 000 Kč a že ke dni 18. 9. 2023 dlužná jistina činila 134 136,73 Kč, úrok za hotovostní transakce činil 4 418,30 Kč; náklady za vymáhání za měsíce [číslo] činily 900 Kč, smluvní pokuta za neuhrazení splátek 11 – 14 činila 1 500 Kč, úrok činil 9 349,42 Kč, obchodní úrok činil 9 137,74 Kč a úrok z prodlení činil 4 544,98 Kč; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 1. 10. 2005; -) z předžalobní výzvy, včetně podacího archu, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne 9. 8. 2023 výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy; -) z úvěrové zprávy a potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně provedla tzv. credit scoring žalovaného, zjišťovala její příjmy a výdaje a provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela dne 10. 5. 2022 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem 100 000 Kč, s úrokovou sazbou 26,88 % ročně a výší minimální měsíční splátky 2,696 % z úvěrového rámce. Strany smlouvy si sjednaly, že v případě opoždění splátky žalovaného byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení. V případě prodlení s 2 a více splátkami, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Před uzavřením smlouvy žalobkyně žalobkyně provedla tzv. credit scoring žalovaného, zjišťovala její příjmy a výdaje a lustraci žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících. Výše úvěru nakonec činila 140 000 Kč. Ke dni 18. 9. 2023 dlužná jistina činila 134 136,73 Kč, úrok za hotovostní transakce činil 4 418,30 Kč; náklady za vymáhání za měsíce [číslo] činily 900 Kč, smluvní pokuta za neuhrazení splátek 11 – 14 činila 1 500 Kč, úrok činil 9 349,42 Kč, obchodní úrok činil 9 137,74 Kč a úrok z prodlení činil 4 544,98 Kč. Dne 9. 8. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluhy řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru a že žalovanému umožnila čerpat úvěr ve výši 140 000 Kč. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni na dluh uhradil více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalovaného nevznikl vůbec. Žalovaný však tuto svou povinnost v řízení nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Současně soud neshledal, že by žalobkyně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když řádně před uzavřením smlouvy prověřila bonitu žalovaného. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 136 536,73 Kč zahrnující dlužnou jistinu úvěru ve výši 134 136,73 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 900 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, na něž žalobkyni vznikl nárok v souladu se smlouvou o úvěru, a to vše spolu s příslušenstvím, které zahr