17 C 347/2022-30 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 6. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 928,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 12. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 84 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl povinen žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru po zesplatnění, ke kterému došlo dne 19. 6. 2019, zahrnující nesplacenou jistinu úvěru a veškeré nesplacené úroky za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta za období do 25. 11. 2019 byla žalobkyni přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2020, č. j. 13 C 296/2019-58. Žalovaný je v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru i po 25. 11. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty za období od 26. 11. 2019 do 18. 8. 2022 ve výši 26 928,58 Kč, žalovaný však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: -) z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 12. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 84 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 199 920 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 330 Kč, kdy ve splátkách je zahrnuta i splátka úroku, přičemž sjednaná zápůjční úroková sazba činila 166,89 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou; -) z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným dne 18. 8. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy; -) z oznámení ze dne 19. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení se splácením splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 102 393 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 80 184,08 Kč, z úroku ve výši 20 112,68 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč; -) z platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Olomouci dne 16. 1. 2020 pod č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobkyni byl vůči žalovanému přiznán nárok na zaplacení částky 87 162,92 Kč s příslušenstvím, částky 13 574,42 Kč a úrok 35 % ročně z částky 80 184,08 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení. Platební rozkaz se stal pravomocným dne 22. 5. 2020. 4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 84 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 199 920 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 330 Kč, kdy ve splátkách byla zahrnuta i splátka úroku. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 166,89 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Podle odst. 6. 3. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. Novou jistinu byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6. 5. smlouvy jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Dopisem ze dne 19. 6. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 102 393 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě žalované jako smluvní pokuty dopisem ze dne 18. 8. 2022. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 10. Prvně soud uvádí, že žalobkyně soudu v žalobě netvrdila a ani soudu nepředložila žádné důkazy k tomu, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy. Soud při jednání žalobkyni vyzval k doplnění těchto tvrzení a důkazů, přičemž žalobkyně soudu sdělila, že důkazy (prozatím) nedisponuje a že je schopna je doložit v poskytnuté lhůtě. Soud lhůtu k doplnění důkazů žalobkyni neposkytl a to zejména s ohledem na skutečnost, že ve věci dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná i z důvodu sjednané výše úrokové sazby (viz dále). 11. Soud po posouzení platnosti ujednání o výši úroku dovodil, že sjednaná výše úroku 166,89 % ročně je rozporná s dobrými mravy a způsobuje tak absolutní neplatnost takového ujednání podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky během 24 měsíců, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Smlouvu o úvěru je proto třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků. 12. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pak žalobkyni nemohl v