17 C 55/2023-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 2. 11. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 227 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 21. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 500 Kč a odměnou za zpracování zápůjčky ve výši 10 262 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas a dluh byl ke dni 29. 7. 2020 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaný od uzavření smlouvy o úvěru do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 2 535 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 29 319,43 Kč, dlužného poplatku ve výši 28 907,57 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 034,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 271,10 Kč, úroku ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni; -) ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, adresu, že bydlel s rodiči, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a byl majitel auta. Dále údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč a měsíční příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč, a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Údaje měly být ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu; -) z výzvy ze dne 6. 6. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky 70 233,66 Kč do 21. 6. 2022; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 10. 2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, že výše úvěru činila 30 000 Kč a zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 56 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 30 762 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 532 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky; -) z dopisu ze dne 30. 1. 2022, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 535 Kč; -) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. 4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 21. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, ve které uvedl své osobní údaje, adresu, že bydlel s rodiči, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a byl majitel auta. Dále údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč a měsíční příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč, a nakonec odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Údaje měly být ověřeny dvěma výpisy z bankovního účtu. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 2 535 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: 13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na to