18 C 277/2023-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 888,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 11. 2. 2010 se žalobkyní Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy do 20. dne v příslušném kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal žalovaný celkem částku 294 048,97 Kč a na poskytnutý úvěr splatil celkem částku 508 138 Kč. Jelikož však žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 23. 3. 2023. Žalobou uplatněná pohledávka ve výši 121 888,70 Kč se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 119 910,90 Kč, poplatků za služby související s poskytnutím úvěru v celkové výši 376 Kč, poplatků za pojištění ve výši 207 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 794,80 Kč. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 2. 2010 a z úvěrových podmínek žalobkyně, že žalobkyně s žalovaným (jako podnikatelem) uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky do výše úvěrového rámce v částce 33 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Smluvní strany se dohodly, že v průběhu trvání úvěrové smlouvy lze změnit úvěrový rámec, a to až do výše 200 000 Kč, kterou klient akceptuje provedením čerpání, kterým překročí původní výši úvěrového rámce; - z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla ověření rizik bonity Klienta; - z výpisu čerpání, splátek a úhrad za dobu od 2. 3. 2010 do 26. 6. 2023, včetně rekapitulace, že žalovaný uhradil poslední 140 splátku ve výši 4 912 Kč splatnou dne 20. 11. 2022, na splátky splatné v období od prosince 2022 do března 2022 žalovaný neuhradil ničeho, úvěr byl zesplatněn ke dni 23. 3. 2023, přičemž k tomuto dni činil dluh žalovaného částku 119 910,90 Kč na jistině úvěru, 600 Kč na nákladech za vymáhání, 794,80 Kč na smluvní pokutě, 207 Kč za pojištění [příjmení] protection, 376 Kč na poplatcích za služby související s poskytnutím úvěru; - z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 23. 3. 2023 a poštovního podacího archu, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě celého dluhu nejpozději do 14 dní od sepsání této výzvy, která byla odeslána dne 24. 3. 2023; - z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 4. 2023 a poštovního podacího archu, že tento vyzýval žalovaného k úhradě dluhu, a to do 7 dnů, výzva byla odeslána dne 14. 4. 2023. 4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalovaný uzavřel dne 11. 2. 2010 se žalobkyní Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Na základě této Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal poskytnuté finanční prostředky řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy do 20. dne v příslušném kalendářním měsíci. Jelikož však žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 23. 3. 2023, což žalovanému oznámila odeslanou výzvou k úhradě dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru činil dluh žalovaného částku 121 888,70 Kč, sterá se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 119 910,90 Kč, poplatků za služby související s poskytnutím úvěru v celkové výši 376 Kč, poplatků za pojištění ve výši 207 Kč, nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 794,80 Kč. Žalovaný svůj dluh žalobkyni neuhradil přes zaslanou předžalobní výzvu. 6. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění platném a účinném v den uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále jen„ obchodní zákoník“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 499 obchodního zákoníku lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 9. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. 10. Podle § 302 obchodního zákoníku se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. 14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu dlužné částky, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli byla tato poskytnutá částka v žalované výši uhrazena. Žal