19 C 159/2023-59 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 11 592,05 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 11. 6. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě obdržela žalovaná finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti ve svém bydlišti, což stvrdila svým podpisem. Dlužná částka byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek vcelkové výši 10 302 Kč. Celkově s tak zavázala uhradit částku 22 302 Kč. Splatnost poslední splátky a celková splatnost závazku byla 11. 8. 2022. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, když uhradila toliko částku 2 600 Kč. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 s účinností ke dni 27. 10. 2022 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 10. 11. 2022. Žalovanou částku tak představuje nesplacená jistina ve výši 10 700,89 Kč, smluvní pokuta ve výši 674,16 Kč, paušální náhrada nákladů na upomínání v částce 217 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 277,05 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 9 278,16 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 28. 10. 2022 z nesplacené jistiny ve výši 10 700,89 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 1. 3. 2023 (odeslanou dne 3. 3. 2023) vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 19. 7. 2023 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jaké byly podmínky úvěru ohledně výše úvěru, splátek, celkové částky, která bude splatná a souvisejících nákladů. Formulář je datován 11. 6. 2021 a podepsán žalovanou; - z žádosti o úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla prověření úvěruschopnosti, když zkoumala příjmy a výdaje žalované a dospěla k závěru, že použitelný měsíční příjem je 1 859 Kč. Formulář je datován 11. 6. 2021 a podepsán žalovanou; - ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 6. 2021, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč s úrokem 1 155 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 107 Kč a inkasním poplatkem 2 160 Kč, celkem se žalovaná zavázala splatit 22 302 Kč do 11. 8. 2022. Ujednána byla smluvní pokuta v případě prodlení. Přílohou smlouvy byly i informace o splátkovém kalendáři.; - z přípisu ze dne 10. 11. 2022 s podacím archem, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za její osobou žalobkyni; - z předžalobní výzvy ze dne 1. 3. 2023 s podacím archem, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 3. 2023; - z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 s přílohami, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni; - z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, že dne 12. 12. 2022 proběhla cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu dlužníka; - z fotografií displeje mobilního telefonu, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace poskytnuté žalovanou k příjmům a výdajům. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřel dne 11. 6. 2021 s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč. Úvěr byl sjednán se splatností do 11. 8. 2022 ve 14 měsíčních splátkách. Schválená výše úvěru byla žalované předána v hotovosti. Sjednán byl poplatek za poskytnutí úvěru, úrok z úvěru, smluvní pokuta a inkasní poplatek a poplatek za vyhodnocení úvěru. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 2 600 Kč. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalovanou. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 11 592,05 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 10 700,89 Kč, smluvní pokuty ve výši 674,16 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 277,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 278,16 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 700,89 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla právní předchůdkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalované a dále, že je aktivně věcně legitimovaná, když pohledávka za žalovanou na ni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a o této skutečnosti byla žalovaná informována. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke kter