19 C 42/2023-80 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 45 273,28 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 28. 5. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě obdržel žalovaný finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Dlužná částka byla splatná ve 12 splátkách po 5 656,15 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 25 352,58 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 2 521,20 Kč. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, když uhradil toliko částku 16 968 Kč. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 6. 2022. Žalovanou částku tak představuje nesplacená jistina ve výši 30 366,27 Kč, smluvní pokuta ve výši 14 651,01 Kč, paušální náhrada nákladů na upomínání v částce 256 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 038,49 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 23 778,34 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od 5. 5. 2022 z nesplacené jistiny ve výši 30 366,27 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 2. 9. 2022 vyzvala k zaplacení, žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 25. 4. 2023 omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 5. 2020, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 25 352,58 Kč, celkem se žalovaný zavázal splatit 67 873,78 Kč do 20. 5. 2021. Ujednány byly další poplatky a smluvní pokuta v případě prodlení. Přílohou smlouvy byly i informace o splátkovém kalendáři.; - z potvrzení o platbě, že žalobkyně zaslala částku 40 000 Kč na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru; - přípisu ze dne 27. 6. 2022 s podacím archem, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky za jeho osobou žalobkyni; - předžalobní výzvy ze dne 2. 9. 2022 s podacím archem, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 13. 9. 2022; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 s přílohou, že pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni; - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaný byl informován o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - z výpisů z účtu žalovaného za období od února 2020 do dubna 2020, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z výpisů z účtu, kdy žalovaný měl měsíčně příjmy v řádu desítek až stovek tisíc korun; Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 28. 5. 2020 se právním předchůdcem žalobkyně úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti [webová adresa]. Žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl sjednán se splatností do 20. 5. 2021 ve 12 měsíčních splátkách. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného uvedený ve Smlouvě: [bankovní účet]. Sjednán byl poplatek za poskytnutí úvěru, úrok z úvěru, smluvní pokuta a náklady na vymáhání. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 16 968 Kč. V souladu se Smlouvou byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně poplatků, příslušenství a smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalovaný by informován o postoupení pohledávky na žalovanou. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 45 273,28 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 30 366,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 651,01 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 2 038,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 778,34 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 30 366,27 od 5. 5. 2022 do zaplacení. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedl právní předchůdce řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále, že je aktivně věcně legitimovaná, když pohledávka za žalovaným na ni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a o této skutečnosti byl žalovaný informován. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 12. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se