22 C 116/2023-112 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky: -) 131 012,93 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část úvěru, který měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy č. [anonymizováno] uzavřené dne 6. 1. 2022, která byla součástí rámcové smlouvy [číslo]; -) 5 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část úvěru (kontokorentu), který měl být žalovanému poskytnut na základě dodatku [číslo] k rámcové smlouvě uzavřenému dne 6. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Soud na základě provedených důkazů (rámcová smlouva včetně dodatku [číslo]; obchodní podmínky účinné od 3. 11. 2020 a od 28. 11. 2022 včetně podmínek pro používání kontokorentu účinných od 19. 5. 2019 a od 21. 4. 2022 a podmínek pro používání úvěru účinných od 31. 10. 2018; 2 formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru; přehled čerpání a splácení kontokorentu; přehled plateb včetně splátkového kalendáře; výpisy z běžného účtu včetně rozpisu debetního úročení; výzva k zaplacení včetně podacího archu; aplikační data; úvěrová zpráva) učinil následující relevantní skutková zjištění. 5. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 6. 1. 2022 rámcovou smlouvu [číslo] jejíž součástí byla dohoda o úvěru č. [anonymizováno], současně s žalovanými stejného dne uzavřela dodatek [číslo] jehož obsahem byla dohoda o kontokorentu; součástí těchto smluv byly mimo jiné obchodní podmínky a podmínky užívání úvěru a kontokorentu (rámcová smlouva včetně dodatku). Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní prověřována na základě žalobcem sdělených informací, na základě informací vyplývajících z běžného účtu žalovaného, na základě informací z registru bankovních i nebankovních informací a na základě statistického modelu (aplikační data; úvěrová zpráva; výpisy z účtů za říjen až prosinec 2021; tvrzení žalobkyně). 6. V den uzavření smluv byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč (mimořádný výpis z účtu ke dni 6. 1. 2022). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve výši 150 000 Kč s úrokem ve výši 9,90 % ročně prostřednictvím maximálně 65 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 035 Kč (rámcová smlouva; formulář pro informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný sjednané splátky hradil do 17. 9. 2022, dne 19. 12. 2022 žalobkyně vyhotovila výzvu k úhradě všech dluhů žalovaného, která byla zaslána žalovanému na adresu na [země] dne 20. 12. 2022 (přehled plateb ve spojení se splátkovým kalendářem; výzva k zaplacení včetně podacího archu). Žalovaný za celou dobu na tento úvěr uhradil celkovou částku 31 148,12 Kč, žalobkyně nyní eviduje dlužnou jistinu ve výši 131 012,93 Kč a dlužný úrok ve výši 1 142,98 Kč (přehled plateb ve spojení se splátkovým kalendářem). 7. V den uzavření smluv bylo žalovanému dále umožněno přečerpat bankovní účet č. [bankovní účet] do limitu 5 000 Kč, přičemž se zavázal hradit za blíže specifikovaných podmínek z čerpané částky úrok ve výši 18,90 % ročně (dodatek k rámcové smlouvě; formulář pro informace o spotřebitelském úvěru; přehled čerpání kontokorentu). Kontokorent žalovaný poprvé čerpal 20. 5. 2022; dne 21. 10. 2022 přečerpal sjednaný úvěrový limit; ke dni 19. 12. 2022, kdy byla vyhotoveny výzva k úhradě všech dluhů, měl načerpánu částku 5 000 Kč, žalobkyně evidovala nezaplacených 278,86 Kč na úroku z kontokorentu (přehled čerpání a splácení kontokorentu). 8. Ke zkoumání úvěruschopnosti bylo konkrétně zjištěno, že žalovaný v případě obou úvěrových produktů uvedl, že bydlí v nájmu; počet vyživovaných osob uvedl nulový; jako zdroj příjmu v případě žádosti o kontokorent uvedl invalidní důchod 12 000 Kč, pro účely žádosti o úvěr ve výši 150 000 Kč byl jeho příjem z invalidního důchodu ověřen na základě výpisů z účtu [příjmení] [příjmení] za poslední tři měsíce v průměrné výši 10 389 Kč; příjmy ostatních členů domácnosti uvedl v obou případech ve výši 13 000 Kč; své výdaje uvedl v obou případech ve výši 4 000 Kč bydlení a 5 000 Kč doprava/léky/jídlo, žádné další splátky neuvedl (aplikační data ve spojení tvrzeními žalobkyně; výpisy z účtů za říjen až prosinec 2021). Z úvěrové zprávy ke dni 6. 1. 2022 bylo zjištěno, že měl jeden nesplátkový produkt – kontokorentní úvěr od 30. 4. 2019 s úvěrovým limitem 5 000 Kč (úvěrová zpráva). Žalobkyně určila výdaje žalovaného expertní analýzou ve výši 3 550 Kč, výdaje domácnosti určila ve výši 6 750 Kč (tvrzení žalobkyně), tzn. celkem 10 300 Kč. 9. Z ostatních důkazů soud nečinil relevantní skutková zjištění. 10. Soud učinil skutkový závěr, že žalobkyně po prověření úvěruschopnosti dospěla ke kladnému závěru o schopnosti žalovaného splatit uvažované úvěry a uzavřela s ním výše popsané smlouvy. Na jejich základě mu jednak poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal postupně vrátit za sjednaných podmínek společně se sjednaným úrokem, jednak mu umožnila„ přečerpávat“ jeho bankovní účet za sjednaných podmínek až do limitu 5 000 Kč. Dne 19. 12. 2022 žalobkyně s odkazem na porušení sjednaných podmínek vyhotovila výzvu k úhradě všech dluhů a tuto výzvu odeslala žalovanému následující den. Žalovaný dosud neuhradil částky, k jejichž úhradě byl vyzván. 11. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl. a ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 občanského zákoníku a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 75, § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni 6. 1. 2022, přičemž dospěl k závěru, že žaloba důvodná pouze částečně. 12. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. 14. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů; ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). 15. Zákon ani judikatura nestanoví přesná kritéria, jakým způsobem má úvěrující v jednotlivých případech postupovat, aby dostál požadavku na prověření úvěruschopnosti s odbornou péčí, vždy jde o proceduru, která musí odrážet specifika konkrétní situace. Zdejší soud považuje za podstatné, zda po vlastním přezkoumání informací, na jejichž základě byla hodnocena úvěruschopnost, dospěje k závěru o dostatečném prověření příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele a současně v něm rozpočet spotřebitele a zjištěné informace nevzbudí (důvodné) pochybnosti o reálné schopnosti splatit konkrétní poskytovaný úvěr. Úvěrující má vzhledem ke smluvní autonomii možnost poskytovat úvěrové produkty i v případech, které by z hlediska míry jistoty o budoucím splacení úvěru bylo možno již od počátku označit za objektivně rizikové/riskantní, nicméně soud považuje za odpovídající smyslu zákonné úpravy, aby v těchto situacích nesl případné nežádoucí následky spočívající (mimo jiné) v neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud soud v tomto postupu shledá rozpor s legitimně očekávaným standardem odborné péče. 16. V nynějším případě soud vychází na základě výše uvedených skutkových zjištění z toho, že žalobkyně řádně ověřila příjem žalovaného ve výši 10 389 Kč. Nijak však nebyl ověřen deklarovaný příjem dalších členů domácnosti ve výši 13 000 Kč, ač tomu dle soudu objektivně nic nebránilo (žalobkyně uvádí, že neposkytovala úvěr členům domácnosti, tudíž neměla možnost ověřit jejich příjmy, avšak dle soudu tuto možnost měla např. prostřednictvím žádosti adresované přímo žalovanému, aby předložil aktuální výplatní pásky či pracovní smlouvy členů domácnosti). Neověření těchto příjmů by samo o sobě nemuselo vést k závěru o porušení standardu odborné péče, soud však dále přihlíží k tomu, že sám žalovaný deklaroval své výdaje ve výši 9 000 Kč (přičemž žalobkyně celkové výdaje určila na základě (pro soud však v tvrzené podobě nepřezkoumatelné) expertní analýzy ve výši 10 300 Kč). Při zohlednění tvrzených výdajů (popř. výdajů určených žalobkyní) je zřejmé, že příjem žalovaného ponížený o výdaje nedostačoval na úhradu měsíční splátky spojené s úvěrem 150 000 Kč (tato měsíční splátka činila 3 035 Kč). Současně z úvěrové