22 C 40/2023-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 978 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady), která má představovat nevrácenou část úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy [číslo] (označení představuje ID žádosti klienta) uzavřené dne [datum], dále se domáhá zaplacení poplatků ve výši 932 Kč (330 Kč za poskytnutí úvěru, 396 Kč za službu bezpečné splátky, 196 Kč za SMS servis) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová zpráva klienta a potvrzení o prověření bonity; výpis z bankovního účtu; předžalobní výzva ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum]; úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací; opis výpisu proplacení smlouvy a bankovní výpis [číslo]; výpis čerpání, splátek a úhrad; sazebník poplatků; kopie dokladů) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (některá skutková zjištění jsou v souvislosti s jejich právním hodnocením pro přehlednost dále rozvedena až v části věnované právnímu posouzení). 5. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě výpisů z externích registrů a provedením credit scoringu s využitím statistického modelu podle údajů o příjmech a výdajích sdělených žalovanou a dospěla ke kladnému závěru o její schopnosti splácet předmětný úvěr (úvěrová zpráva klienta a potvrzení o prověření bonity). Výše uvedeného dne s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a stejného dne jí vyplatila úvěr ve výši 10 000 Kč na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě (úvěrová smlouva; opis výpisu proplacení smlouvy a bankovní výpis [číslo]; kopie dokladů). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí (tj. celkem 10 330 Kč) prostřednictvím jedné splátky do 30 dnů od poskytnutí úvěru, součástí smlouvy byly mj. i možnosti postupného dodatečného prodloužení doby splatnosti úvěru za poplatky (úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací, sazebník poplatků). Žalovaná třikrát prodloužila dobu splatnosti úvěru tím, že využila maximální limit dvou tzv. korunových odkladů a jednou využila tzv. desetiprocentního odkladu. Celkem žalobkyni dosud uhradila 2 492 Kč, úhrady byly započteny ve většinové části na poplatky (na poplatky za dva korunové odklady v celkové výši 1 980 Kč, na poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 490 Kč) a na jistinu byla započtena částka 22 Kč (úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací; výpis čerpání, splátek a úhrad). 6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právních jednání § 574 a násl.; ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 84 a násl., § 104 a násl.), vše ve znění účinném ke dni [datum], a podle smluvních ujednání stran, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jde o tzv. spotřebitelský úvěr. 11. (Ne) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek tzv. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (k tomu lze odkázat zejména na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18, dále například nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud se proto nejprve zabýval tím, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované. 12. K doložení prověření úvěruschopnosti žalobkyně předložila na výzvu soudu výpis z nebankovního registru klientských informací a potvrzení o prověření bonity. Z nebankovního registru vyplývá, že žalovaná byla úvěrově zatížena šesti splátkovými úvěry s měsíčními splátkami ve výši 8 010 Kč, dále jedním nesplátkovým úvěrem (kontokorent ve výši 10 000 Kč) a měla zřízeny dvě splátkové kreditní karty (úvěrový rámec 95 000 Kč a 20 000 Kč). Dva splátkové úvěry jsou u ní evidované jako ukončené (úvěr z července 2021 ve výši 10 000 Kč s 24 splátkami, který ukončila v srpnu 2021 předčasným splacením a úvěr z října 2021 ve výši 12 000 Kč s jednou splátkou, který ukončila splacením 10 dnů po splatnosti). Její žádosti o poskytnutí splátkového úvěru u různých institucí byly 35krát odmítnuty (zejména v průběhu roku 2021 a naposledy dvakrát v lednu 2022). Z potvrzení o provedení bonity vyplývá, že žalobkyně neměla negativní příznaky v registrech (ISIR, SOLUS, CRIBIS). Dále je z potvrzení zřejmé, že uvedla zaměstnání jako zdroj příjmu ve výši 17 000 Kč, dále příjem partnera 25 000 Kč a splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. V části výpočtu měsíční splátky žalobkyně pracovala s příjmem žalované ve výši 27 000 Kč + příjem partnera 25 000 Kč, přičemž při zohlednění splátek ve výši cca 10 800 Kč, minimálních výdajů na bydlení a na členy domácnosti ve výši cca 14 000 Kč a výše splátky požadovaného úvěru (10 478 Kč) dospěla žalobkyně k zbývajícímu limitu pro splátku 16 760 Kč. Pokud zohlednila pouze příjem žalované, dospěla k zbývajícímu limitu pro splátku 2 168 Kč. 13. Žalobkyně předložila soudu také výpis z účtu, který je však rozmazaný a téměř nečitelný. Ani přes výzvu soudu tento dokument v čitelné podobě nedoplnila. Soud z uvedeného dokumentu i přes jeho ztíženou čitelnost učinil zjištění, že jde o výpis z účtu žalované vedeného u [příjmení] [příjmení] za období října 2021, přičemž rozdíl mezi příjmy a výdaji daný měsíc byl kladný ve výši cca 1 000 Kč. 14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Jednak bylo zjištěno, že doložené podklady jsou vzájemně rozporné, když z potvrzení o prověření bonity vyplývá, že žalovaná uvedla příjem ve výši 17 000 Kč, nicméně žalobkyně při ověřování bonity počítala s jejím příjmem ve výši 27 000 Kč. Pokud by však byl zohledněn uvedený příjem ve výši 17 000 Kč, je zjevné, že by žalobkyně nemohla dospět k závěru o další finanční rezervě v rozpočtu žalované, jejíž využití pro nový úvěr by bylo možné akceptovat (naopak by dospěla k hodnotě cca mínus 8000 Kč). Dále má soud za to, že údaj o příjmech žalované (popř. i jejího partnera) bylo nepochybně nutné řádně ověřit, a to i vzhledem k situaci žalované (vysoký počet opakovaně zamítnutých žádostí o úvěr a vysoký počet již poskytnutých úvěrových produktů). Žalobkyně ani na výzvu soudu neuvedla, že by poskytnuté údaje blíže ověřovala, když zdůvodňovala zejména posouzení úvěruschopnosti žalované na základě statistického modelu a odkazovala na judikaturu k otázce prověřování úvěruschopnosti. Další indicií pro obezřetnost žalobkyně bylo zjištění, že žalovaná uvedla splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč, což nebyla zjevně pravda (úvěrové zatížení pouze splátkovými úvěry bylo ve výši přes 8 000 Kč). Žalovaná tedy zjevně byla motivována snahou úvěr získat a zatajit skutečnou výši dalších úvěrových splátek, ke kterým již byla povinna. V neposlední řadě soud přihlédl i k (téměř nečitelnému) výpisu z účtu za říjen 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla v této době vyrovnanou příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu (1 000 Kč kladného zůstatku). Vše uvedené ve vzájemné souvislosti vede soud k jednoznačnému závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla vyhodnocena správně. 15. K odkazované judikatuře soud pouze ve stručnosti uvádí, že požadavky na posouzení úvěruschopnosti jsou vzhledem k výskytu řady neurčitých pojmů (zejm. pojem údajů nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených) zcela závislé na indivi