26 C 209/2023-56 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 12. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 132,31 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 10. 2021 uzavřel její právní předchůdce [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel v místě svého bydliště hotovost ve výši 20 000 Kč, což stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit částku 17 184 Kč zahrnující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 22. 12. 2022. Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas, neboť uhradil pouze částku 2 700,01 Kč, což odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 18 683,90 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 675,43 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 055,99 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 725,81 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 3 342,86 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 23. 12. 2022 do 15. 1. 2023 ve výši 448,41 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému písemnou upomínku. 2. Žalobkyně se k výzvě soudu vyjádřila mimo jiné k tomu, jak posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tak, že na základě žádosti o úvěr, posoudila žalobkyně výši příjmů a výdajů žalovaného a vyhodnotila jej jako způsobilého ke splácení úvěru v požadované výši. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2021, včetně předpisu splátek, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a že žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem smlouvy. Dále bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s náklady ve výši 17 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Roční úroková sazba činila 15 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalovaného uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení; -) z žádosti o úvěr ze dne 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že v ní žalovaný uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a měl středoškolské vzdělání. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli a požadovanou výši úvěru. Dále uvedl, že byl zaměstnaný od 1. 10. 2021 a jeho měsíční příjem činil 10 983 Kč Měsíční výdaje činily 6 560 Kč. Údaje nebyly podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, potvrzením zaměstnavatele, ani jiným způsobem; -) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému bylo písemně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z výzvy ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě částky 45 793,01 Kč s příslušenstvím nejpozději do 2. 6. 2023; -) z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dodatků k ní, dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2023 a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni. 5. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 22. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s náklady ve výši 17 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Roční úroková sazba činila 15 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalovaného uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, neměl vyživovací povinnost a měl středoškolské vzdělání. Dále uvedl, že byl zaměstnaný od 1. 10. 2021 a jeho měsíční příjem činil 10 983 Kč Měsíční výdaje činily 6 560 Kč. Údaje nebyly podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami, potvrzením zaměstnavatele, ani jiným způsobem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2023 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Dopisem ze dne 24. 5. 2023 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k úhradě částky 45 793,01 Kč nejpozději do 2. 6. 2023. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 14. Prvně žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 22. 10. 2021 smlouvu o úvěru a že žalovanému byla na základě uvedené smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 20 000 Kč. Žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel, a je tedy nutné na smluvní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy o úvěru. Poskytovatel úvěru je podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného (spotřebitele) řádně splácet poskytnutý úvěr. Poskytovatel úvěru přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr