12 C 335/2023-82 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 9. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 500,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 1. 2022 žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 80 000 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo podle žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce a splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 33 678 Kč. Ve smlouvě byla sjednána možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení žalovaného se splácením a úrok z prodlení v zákonné výši z nesplacených částek. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 19. 7. 2023 a žalovaný byl k úhradě také vyzýván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Žalovaný uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku 5 000 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka žalobkyně 78 996,79 Kč, která je tvořena neuhrazenou jistinou 77 396 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvními pokutami 1 000 Kč. Příslušenství je tvořeno kapitalizovaným úrokem ke dni sepsání žaloby ve výši 9 272 Kč, úrokem ve výši 23,88 % p.a. od 7. 11. 2023 do zaplacení částky 77 396,79 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným ke dni sepsání žaloby ve výši 3 126,46 Kč a úrokem z prodlení v zákonné výši od 7. 11. 2023 do zaplacení z částky 78 996,79 Kč.2. Žalobkyně dále v žalobě tvrdila, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 26. 11. 2020 Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému, který vyčerpal do výše 6 000 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo podle žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky a splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 12 949 Kč, takže poskytnutý úvěr splatil a zůstaly neuhrazené jen další nároky. Pohledávka žalobkyně tedy činí 2 504 Kč a je tvořena z poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 408 Kč. Příslušenství pak představuje úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 98,79 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 7. 11. 2023 do zaplacení z částky 2 504 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, kterou převzal do vlastních rukou dne 16. 2. 2024. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným Úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 1. 2022. Jednalo se o sjednání revolvingového úvěru, který byl žalovanému poskytnut ve výši úvěrového rámce 80 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy 20. den v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil výši částky, kterou žalovaný čerpal, výši splátek a jednotlivé úhrady. Dne 19. 7. 2023 byla žalobkyní žalovanému adresována výzva ke splacení celého dluhu 88 075,68 Kč. Dle podacího archu byla žalovanému dne 20. 7. 2023 zásilka odeslána. Dle poštovního podacího archu dne 9. 8. 2023 byla žalovanému odeslána zásilka, když dne 8. 8. 2023 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně předžalobně vyzýván k zaplacení dluhu. Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným Úvěrovou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, dne 26. 11. 2020. Jednalo se o sjednání revolvingového úvěru, který byl žalovanému poskytnut ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy 20. den v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly také úvěrové podmínky, se kterými byl žalovaný seznámen. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil výši částky, kterou žalovaný čerpal, výši splátek a jednotlivé úhrady. Dne 19. 7. byla žalobkyní žalovanému adresována výzva ke splacení dlužné částky, a to ve výši 2 504 Kč. Dle podacího archu byla žalovanému dne 20. 7. 2023 zásilka odeslána. Dále byl doložen výpis z obchodního rejstříku žalobkyně.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil a zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůta k plnění byla ve výroku I. rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 20 989,40 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada