12 C 338/2023-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 31. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 281,42 Kč s příslušenstvím a s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] dne 5. 3. 2020 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 8 656 Kč Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 5. 5. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný za dlužnou částku dne 11. 2. 2022 uhradil částku ve výši 1 200 Kč. Po zaplacení této částky činila dlužná částka na jistině 5 633,57 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 168,55 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 2 593,37 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 491,83 Kč a úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště 952,67 Kč. Tato pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 1. 8. 2023. 2. Dne 26. 9. 2023 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto usnesením ze dne 2. 11. 2023 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 5. 3. 2020. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úrok v celkové výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný splatit činila 37 184 Kč a byl povinen splatit úvěr včetně příslušenství v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 8 656 Kč Součástí smlouvy je také předpis splátek. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky. Ve smlouvě dlužník prohlásil, že poskytl věřiteli před uzavřením smlouvy úplné, přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci, o svých příjmech, o nákladech a výdajích své domácnosti, včetně dalších půjček úvěrů či finančních dluzích své domácnosti, a nezamlčel žádnou skutečnost, která by mohla mít dopad na jeho schopnost splácet úvěr poskytnutý podle této smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že dne 11. 5. 2023 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy právního zástupce soud zjistil, že žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu dne 31. 7. 2023 a dle poštovního podacího lístku mu byla zásilka odeslána dne 1. 8. 2023. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.