16 C 228/2024-80 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 354,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne , datum, uzavřel žalovaný dodatek č. , hodnota, ke smlouvě, na základě které bylo žalovanému povoleno kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, které jí poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný neplnil podmínky používání kontokorentu a žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Celkový dluh činí ke dni podání žaloby jistinu 20 000 Kč se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, spolu se smluvním úrokem 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení. Dále byl požadován nepovolený debet ve výši 354,62 Kč2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, účastníci souhlasili s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.3. Okresní soud provedl dokazování a má prokázáno, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne , datum, uzavřel žalovaný dodatek č. , hodnota, ke smlouvě, na základě které bylo žalovanému povoleno kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, které jí poskytl sám žalovaný v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalovaný neplnil podmínky používání kontokorentu a žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Celkový dluh činí ke dni podání žaloby jistinu 20 000 Kč se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, spolu se smluvním úrokem 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení. Dále byl požadován nepovolený debet ve výši 354,62 Kč. Přes předžalobní výzvu ze dne , datum, žalovaný dluh neuhradil.4. Podle ust. § 2395, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ust. § 2396, občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.6. Podle ust. § 2397, občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.7. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2, občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.8. Podle ust. § 2662, občanského zákoníku, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.9. Dle ustanovení § 2053, zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobce tak nenese důkazní břemeno ohledně vzniku dluhu a je naopak na žalovaném, aby prokázal, že dluh nevznikl, nebo že byl splněn či z jiného důvodu zanikl.10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1, občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588, občanského zákoníku, absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dovozuje, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o vedení účtu – rámcová smlouva a smlouvy o kontokorentu, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněných smluv, a to vedením běžného účtu žalovaného a poskytnutím peněžních prostředků dle smlouvy o úvěru, a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má z důkazních prostředků předložených a označených žalobkyní za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, pak tento odpovídá skutkovým zjištěním soudu a matematické enumeraci. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobkyní. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaného soud za prokázanou nemá. Žalovaný je povinen uhradit úvěrovému věřiteli poskytnuté čerpané úvěry, včetně sjednaných úroků. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř., jako třídenní od právní moci rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 815 Kč.