22 C 102/2024-65 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 59 963,41 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz, které měly být žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 16. 4. 2021. Dále se domáhá částky 2 000 Kč, která má představovat poplatky účtované v souvislosti s předmětnou smlouvou za zaslání upomínek při neprovedení pravidelné splátky (4 x 500 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě č. , hodnota, , informací o úvěru a prohlášení o zdravotním stavu (čl. 11-19) bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2021 se žalobkyně a žalovaný dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem do 60 000 Kč; žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně 100 Kč; součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky, sazebník (mj. obsahující ujednání o poplatku 500 Kč za odeslání upomínky při neprovedení pravidelné splátky; stejný poplatek je i v sazebníku účinném od 1. 9. 2021, který nebyl tištěn, str. 35) a oznámení o úrokových sazbách. Žalovaný uvedl adresu trvalého pobytu , adresa, . Žalobkyně a žalovaný se současně dohodli na obsahu smlouvy o pojištění.5. Z podmínek osobních kreditních karet (čl. 22-31) bylo zjištěno, že jsou účinné od 5. 3. 2021, úroková sazba u karty , Anonymizováno, činila 13,90 % ročně. Z obsahu všeobecných podmínek (čl. 39-45) byl zjištěn jejich obsah a to, že jsou účinné ode dne 4. 12. 2019.6. Z oznámení o odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě (čl. 20-21) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 13. 10. 2023 žalovanému na adresu trvalého pobytu žalovaného, oznámení o odstoupení od smlouvy pro její porušení, současně zahrnula výzvu k zaplacení čerpané výše úvěru vč. příslušenství. Zásilka byla uložena od 20. 10. do 6. 11. 2023 na poště, žalovaným nebyla vyzvednuta.7. Z předžalobní výzvy a dokladů o doručování (čl. 32-38) bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, mj. na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ).8. Z výpisu z účtu ze dne 26. 10. 2023 (čl. 46) bylo zjištěno, že jde o zesplatňující výpis, žalobkyně jeho prostřednictvími informovala žalovaného o výši dluhu 69 281,76 Kč (částka 59 963,41 Kč představuje čerpanou jistinu, částka 2 000 Kč účtované poplatky, částka 1 274,22 Kč úroky účtované k předmětnému dni, částka 5 410,71 Kč úroky po splatnosti a částka 633,42 Kč úroky z prodlení).9. Z vývoje úroků z prodlení (čl. 47) bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně tyto úroky počítala do dne 24. 11. 2023.10. Z historického výpisu z účtu (netištěno, příloha pouze elektronicky) bylo zjištěno, že žalovaný načerpal dne 13. 5. 2021 částku 10 000 Kč, dne 25. 5. 2021 částku 20 000 Kč a dne 27. 5. 2021 částku 20 000 Kč (dohromady k tomuto dni 60 000 Kč). Následně hradil splátky úvěru a opakovaně čerpal v rámci limitu úvěru; splátku uhradil naposledy dne 25. 2. 2023, načerpaná jistina se každý měsíc pohybuje zejména v rozmezí 57-60 tis. Kč, žádný měsíc neklesne pod 55 tis. Kč. Žalobkyně ze splátek hrazených žalovaným započetla na jiné položky než jistinu (na úrok a úrok/pokutu z prodlení) částku v souhrnné výši 13 896,07 Kč. Ke dni posledního čerpání úvěru (6. 3. 2023) měl žalovaný načerpanou částku 59 963,41 Kč.11. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 16. 4. 2021 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které bylo žalovanému umožněno čerpat bezhotovostně částku až do limitu 60 000 Kč, žalovaný tuto částku načerpal ke dni 27. 5. 2021, následně žalovaný úvěr splácel a opakovaně čerpal, poslední splátku uhradil dne 25. 2. 2023, žalobkyně z uhrazených splátek započetla částku 13 896,07 Kč na jiné položky než jistinu, ke dni posledního čerpání měl žalovaný načerpanou částku 59 963,41 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřila příjem a výdaje žalovaného. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě žalované částky.12. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.13. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).14. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.17. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu ze dne 10. 6. 2024 dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala, přičemž v žalobě uvedla pouze obecná tvrzení, soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před poskytnutím úvěru prověřena s odbornou péčí, jelikož žalobkyně neověřila příjmy a výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci svých tvrzení uvedla, že při ověření úvěruschopnosti vycházela ze statistických, demografických a historických dat, soud pro úplnost uvádí, že údaje o faktické příjmové a (zejména i) výdajové složce rozpočtu spotřebitele nelze nahradit prostřednictvím statistických údajů, jak plyne např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380.19. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen podle uvedeného ustanovení vrátit pouze poskytnutou jistinu, tj. částku 59 963,41 Kč. Žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku 13 896,07 Kč, která byla započtena na položky, na které však žalobkyně podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském nemá nárok. Žalovaný proto uvedenými úhradami fakticky vrátil část jistiny.20. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (59 963,41 – 13 896,07 = 46 067,34), ve zbývající části požadavek na zaplacení jistiny zamítl, pro nedůvodnost rovněž zamítl požadavky na zaplacení úroku, poplatků a úroku z prodlení. K úroku z prodlení soud dodává, že žalovaný se s vrácením jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dosud nedostal do prodlení, jelikož k vrácení jistiny je povinen v nové lhůtě splatnosti (buď účastníky dohodnuté nebo soudem určené), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení pasivní, určil soud lhůtu pro vrácení jistiny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. tři dny od právní moci rozsudku.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je