22 C 299/2023-62 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 99 999,13 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady na vymáhání), která má představovat nevrácenou část úvěru, který měl být žalované poskytnut na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 4. 11. 2022.; dále se domáhá částky 849,60 Kč, která má představovat neuhrazené poplatky za pojištění související s předmětnou smlouvou a částky ve výši 1 000 Kč, která má představovat neuhrazenou smluvní pokutu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:4. Z předžalobní výzvy vyplývá, že byla vyhotovena dne 13. 7. 2023 a žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 114 820,95 Kč nejpozději do 20. 7. 2023, z podacího archu vyplývá, že byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalované dne 14. 7. 2023, ze sledování zásilek vyplývá, že byla žalované doručována dne 17. 7. 2023, následující den byla vrácena odesílateli, jelikož adresát byl na adrese neznámý.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne 4. 11. 2022 vyjádřily vůli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, roční úrokovou sazbou 25,90 % a RPSN 29,2 %; celková částka splatná spotřebitelem je 39 909 Kč, minimální měsíční splátka 3,182 % z úvěrového rámce, tj. 1 114 Kč. Strany dále vyjádřily vůli sjednat pojištění schopnosti splácet s měsíční úhradou ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky a dokumenty k pojištění. Žalovaná uvedla svou adresu trvalého pobytu.6. Z dodatků ze dne 8. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná vyjádřily tohoto dne vůli zvednout úvěrový rámec na částku 100 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 3 182 Kč.7. K příjmům žalované bylo zjištěno, že žalovaná uvedla zdroj příjmu ze zaměstnání od 02/2021 u společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ., konkrétně ve výši 19 000 Kč, dále uvedla čistý příjem ostatních členů domácnosti ve výši 80 000 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru). Z výpisu z účtu žalované za říjen 2022 je zřejmé, že je připsána platba od zaměstnavatele ve výši 16 540 Kč. Konečný zůstatek je 213,86 Kč.8. K výdajům žalované bylo zjištěno, že uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá děti, měsíční výdaje odhadla na 6 000 Kč (potvrzení o provedení bonity klienta). Žalobkyně dne 4. 11. 2022 žalovanou prověřovala v registrech (NRKI, exekuce, neplatné doklady, SOLUS) s výsledkem „OK“.9. Z doplnění k prověření úvěruschopnosti vyplynulo že žalobkyně zahrnula příjem žalované ve výši 19 000 Kč, mezi výdaje zahrnula životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 4 250 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobkyni ve výši 20 Kč a splátku schváleného úvěru ve výši 1 114 Kč.10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaná dne 26. 10. 2022 požádala o úvěru ve výši 2 000 Kč splácený prostřednictvím jedné měsíční splátky, dále bylo zjištěno, že má žalovaná kontokorentní úvěr od června 2022 ve výši 1 000 Kč, od jeho poskytnutí je využitý téměř v celé výši. Dne 25. 10. 2022 požádala o kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Dne 26. 10. 2022 požádala o revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč.11. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná čerpala revolvingový úvěr a jakým způsobem jej splácela. Žalovaná načerpala celý úvěr (100 000 Kč) během dvou dnů (7. 11. a 8. 11. 2022), přičemž realizovala tři splátky (prosinec 2022, leden 2023 a únor 2023) ve výši 3 182 Kč, které byly vždy následovány čerpáním částky přibližně odpovídající části splátky, která byla započtena jako vrácení jistiny. Žalovaná na jistině načerpala celkem částku 102 598 Kč a prostřednictvím splátek vrátila celkem částku 9 546 Kč.12. Z výzvy ke splacení úvěru bylo zjištěno, že byla vyhotovena dne 19. 6. 2023, obsahuje výzvu k zaplacení celého úvěru ve výši 112 703,30 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána na adresu trvalého pobytu žalované dne 20. 6. 2023, dle sledování zásilek byla zásilka doručována 21. 6. 2023, zásilka byla vrácena zpět odesílateli.13. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.14. Žalobkyně a žalovaná vyjádřily dne 4. 11. 2022 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně žalovanému umožnila opakovaně čerpat částku 35 000 Kč, následně dne 8. 11. 2022 projevily vůli tuto částku navýšit na 100 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, příjem žalovaného ověřila z jednoho výpisu z účtu ve výši 16 540 Kč. Žalovaná uvedla měsíční výdaje ve výši 6 000 Kč, žalobkyně počítala s životním minimem ve výši 4 250 Kč. Žalovaná v říjnu 2022 žádala o další tři úvěry ve výši 2 000 Kč, 5 000 Kč a 20 000 Kč. Žalovaná po navýšení úvěrového rámce načerpala celý úvěrový limit, souhrnně postupně načerpala částku 102 598 Kč, prostřednictvím splátek uhradila částku 9 546 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu do dne 3. 7. 2023, a to výzvou doručovanou dne 21. 6. 2023.15. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.16. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.17. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.19. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.20. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.21. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.22. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).23. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když při sjednávání takto vysokého úvěru blíže nezkoumala konkrétní výdaje žalované, přestože žalovaná disponoval bankovním účtem, ze kterého by bylo možné zjistit relevantní informace poskytující relevantní přehled o výdajové složce rozpočtu žalované. Výdajovou stránku žalované bylo nutno prověřit detailněji (nikoliv pouze na základě paušálního údaje o životním minimu) i s ohledem na zjištění, že žalovaná krátce před sjednáním předmětného úvěru žádala o několik dalších úvěrů (z toho lze usuzovat na finanční tíseň žalované a tendenci podceni