22 C 58/2024-70 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 11 564,03 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 26. 9. 2019.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z upomínky č. , hodnota, a č. , hodnota, bylo zjištěno, že byly vyhotoveny dne 20. 7. 2022 a dne 5. 8. 2022 a adresovány žalovanému, žalovaný byl upomínán k úhradě splátky splatné dne 15. 7. 2022. Z podacích lístků bylo zjištěno, že upomínka č. , hodnota, byla odeslána dne 20. 7. 2022 a upomínka č. , hodnota, dne 5. 8. 2022 na adresu žalovaného , adresa, .5. Z předžalobní výzvy a oznámení o zesplatnění ze dne 9. 11. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému k úhradě částky ve výši 11 564,03 Kč (bez nákladů právního zastoupení); z poštovního archu bylo zjištěno že dne 9. 11. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Z online sledování zásilek bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému doručována dne 13. 11. 2023, adresát nebyl zastižen, dne 4. 12. 2023 byla vrácena zpět odesílateli.6. Ze smlouvy o úvěru vč. všech příloh bylo zjištěno že dne 26. 9. 2019 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a to tak, že 12 000 Kč poskytne bezhotovostním převodem na účet žalovaného, částku 3 000 Kč započte na náklady potřebné na vyřízení úvěru; žalovaný se zavázal splácet úvěr společně s úrokem ve výši 12 781 Kč prostřednictvím 72 měsíčních splátek splatných vždy k 15. dni v měsíci ve výši 386 Kč. Sjednaná zápůjční úroková sazba činí 23 % ročně, RPSN , Anonymizováno, ; společně se sjednanými službami činila měsíční splátka částku 649 Kč7. K příjmům žalovaného bylo zjištěno z dotazníku k posouzení bonity, že žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, ., od roku 2017, příjmy ze závislé činnosti má ve výši 24 274 Kč. Z výpisů z běžného účtu za srpen 2019 bylo zjištěno, že žalovaný obdržel několik plateb v řádech tisíců od paní , jméno FO, , vůči této osobě rovněž prováděl platby, dále platby od společnosti , Anonymizováno, ., právnická osoba, . Z kopií výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný měl v období červen až srpen průměrnou čistou mzdu ve výši cca 23 300 Kč; mzda mu byla vyplácena dobírkou v hotovosti.8. K výdajům žalovaného bylo zjištěno z dotazníku k posouzení bonity, že náklady uvedl ve výši 3 800 Kč, uvedl, že je svobodný a počet vyživovaných osob je 0. V přehledu závazků jsou uvedeny tři úvěry ve výši celkem 6 818 Kč. Z výpisů z běžného účtu za srpen 2019 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek žalovaného činil mínus 20 664,21 Kč, konečný zůstatek mínus 17 908,81 Kč; roční kreditní obrat 347 300 Kč, roční debetní obrat 344 319,25 Kč; dále je uvedena informace o úvěru na účtu č. , hodnota, , na kterém je nesplacený zůstatek jistiny 88 463,20 Kč (zbývá 37 splátek). Z potvrzení , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 24. 9. 2019 splňoval požadavky , Anonymizováno, zákona. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí ze dne 24. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný neměl v evidenci záznam, obdobné zjištění vyplývá z lustrace z insolvenčního rejstříku, z lustrace neplatných dokladů vyplývá, že žalovaný neměl neplatný doklad.9. Z potvrzení z internetového bankovnictví bylo zjištěno, že z účtu žalovaného byla dne 26. 9. 2019 provedena verifikační platba ve výši 10 Kč s poznámkou, že souhlasí s návrhem smlouvy č. , hodnota, . Dále bylo zjištěno, že stejného dne byla žalovanému zaslána platba ve výši 12 000 Kč.10. Z kopie rodného listu žalovaného bylo zjištěno, že jím žalobkyně disponuje, obdobné zjištění plyne z kopie občanského průkazu žalovaného.11. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.12. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 26. 9. 2019 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, částku 3 000 Kč započetla na úhradu administrativních nákladů spojených s poskytnutím úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně vycházela z dostupných registrů (insolvecne, exekuce, registr nebankovních informací), z jednoho výpisu z účtu žalovaného za srpen 2019, ze tří výplatních pásek od zaměstnavatele žalovaného. Žalobkyně vzala v potaz další úvěrové závazky žalovaného plynoucí z výpisu z účtu. Měsíční výdaje žalovaného bez těchto závazků byly určeny částkou 3 800 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve výši 386 Kč, dále hradil za doplňkové služby (inkasní služba a služba , Anonymizováno, ) částku 263 Kč měsíčně, splátky byly splatné vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2022, na zaslané upomínky nereagoval, před podáním žaloby byl vyzván k úhradě. Předžalobní výzva vč. oznámení o zesplatnění úvěru bylo žalovanému doručováno na sdělenou adresu dne 13. 11. 2023.13. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.14. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.15. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.17. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.19. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.20. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně ověřila příjmy žalovaného (tři výplatní pásky od zaměstnavatele žalovaného) ve výši cca 24 000 Kč měsíčně. Zohlednění výdajů žalovaného však soud považuje za nedostatečné. Lze poukázat na to, že zjištěný souhrn kreditních a debetních operací na účtu žalovaného za celý rok byl cca vyrovnaný, kladný rozdíl činí cca 3 tis. Kč, což