26 C 287/2023-124 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 21. 11. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 21 180,26 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovanou dne 1. 4. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku poplatek ve výši 6 704 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 14 704 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli ve 45 měsíčních splátkách ve výši 327 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 8 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 6 380,26 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky spočtena ke dni 1. 2. 2022) a zákonný a smluvní úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 4. 2020, včetně formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a že žalované byla poskytnuta částka 8 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši 6 704 Kč ve 45 měsíčních splátkách po 327 Kč. Roční úroková sazba činila 88 % a RPSN činila 230,49 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalovaného uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení;- ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že v ní žalovaná uvedla své osobní údaje, že byla svobodná, neměla vyživovací povinnost, měla základní vzdělání a žila s rodiči. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli, kdy pracovala jako barmanka na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 19 844 Kč. Měsíční výdaje dle sdělení žalované činily 0 Kč. Další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla ve výši 20 000 Kč. Údaje měly být podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami;- z přehledu úvěru a splátek, že žalovaná neuhradila na předmětný úvěr ničeho;- z upomínek, že žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dluhu;- z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 a z potvrzení podání ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalované bylo písemně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;- z předžalobní výzvy ze dne 23. 8. 2023 a potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě částky 33 121,80 Kč s příslušenstvím nejpozději do 7 dnů; výzva byla žalované odeslána téhož dne;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a příloh k ní bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni.4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „věřitel“), uzavřel se žalovanou dne 1. 4. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši 6 704 Kč v 45 měsíčních splátkách po 327 Kč. Roční úroková sazba činila 88 % a RPSN činila 230,49 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalovaného uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. V zákaznické kartě – žádosti o úvěr žalovaná uvedla své osobní údaje, že byla svobodná, neměla vyživovací povinnost, měla základní vzdělání a žila s rodiči. Dále uvedla údaje o svém zaměstnavateli, kdy pracovala jako barmanka na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 19 844 Kč. Měsíční výdaje dle sdělení žalované činily 0 Kč. Další čisté příjmy domácnosti žalovaná uvedla ve výši 20 000 Kč. Údaje měly být podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dopisem ze dne 23. 8. 2023 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě částky 33 121,80 Kč nejpozději do sedmi dnů.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Prvně žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 1. 4. 2020 smlouvu o úvěru a že žalované byla na základě uvedené smlouvy poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel, a je tedy nutné na smluvní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy o úvěru. Poskytovatel úvěru je podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného (spotřebitele) řádně splácet poskytnutý úvěr. Poskytovatel úvěru přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zá