10 C 194/2025-22 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhá na žalovaném zrušení vyživovací povinnosti s odůvodněním, že dne , datum, byl Okresním soudem v , adresa, vydán rozsudek, kterým byl žalobce svěřen do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši 2 600 Kč (č. j. , spisová značka, , , Anonymizováno, a , právnická osoba, /, Anonymizováno, ). Žalobce uvádí, že dne , datum, dosáhl zletilosti, dne , datum, ukončil studium na Střední škole , Anonymizováno, v , adresa, , příspěvkové organizace, obor , Anonymizováno, , a od , datum, nastoupil do zaměstnání na hlavní pracovní poměr se zkušební dobou tří měsíců.2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok písemně uznal, vyjádřil souhlas s návrhem žalobce na zrušení vyživovací povinnosti ke dni , datum, , tak jak je uvedeno v jeho podání s tím, že proti návrhu nemá žádné námitky a žádá, aby soud rozhodl v souladu s návrhem žalobce3. Podle § 153a odst. 1 věta prvá, o.s.ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.4. Podle § 153a odst. 2 o.s.ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).5. Podle ust. § 157 odst. 3 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.6. Soud přezkoumal, zda jsou splněny podmínky uvedené v § 153a o.s.ř., za nichž lze vydat rozsudek pro uznání. Přitom zjistil, že se jedná o typické řízení sporné, v němž mají účastníci právo disponovat s předmětem řízení, a tedy o řízení, v němž lze uzavřít a schválit smír. Uznaný nárok není ani v rozporu s hmotným právem.7. Vzhledem k tomu, že došlo k uznání nároku žalobce, soud neprováděl další dokazování, vycházel ze skutečností tvrzených žalobcem v žalobě a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání podle shora citovaného zákonného ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl, když v dané věci má soud za prokázané, že všechny uvedené podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny.8. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl procesně neúspěšným účastníkem, a proto by byl povinen nahradit žalobci náklady řízení. Žalobci však žádné náklady řízení nevznikly a tyto ani nepožadoval, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.