11 C 162/2025-96 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 39 376,79 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 19. 6. 2024, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč, ve skutečnosti žalované v 5 platbách poskytla částku 42 200 Kč. Žalovaná současně využila služby „Presto“ za poplatek ve výši 495 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení tohoto poplatku ve výši 311,16 Kč a dále na poplatku za vyplacení tranší úvěru požaduje částku 639,13 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem žalované ve výši 43 851 Kč. Dále se domáhá částky 1 960,74 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 16. 10. 2024 do 14. 1. 2025 a smluvního úroku ve výši 22 915,88 Kč. Žalovaná dosud uhradila na jistinu částku 2 823,19 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:- Žalobkyně se s žalovanou dne 19. 6. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 80 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,51 % denně, RPSN činí 455,86 % ročně (smlouva č. l. 14-16).- Žalobkyně vypracovala dokument, který obsahuje výpis příjmových transakcí na účtu č: , IBAN, , kde v závěru uvedla, že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 43 851 Kč (identifikované příjmy č. l. 26-27). Žalobkyně dále předložila výpis z běžného účtu č: , IBAN, pořízený automatizovaným systémem Kontomatik za období od 15. 6. 2023 do 18. 6. 2024, ze kterého je patrné, že žalované byl v uvedeném období vyplácen příspěvek na péči ve výši 3 300 Kč. Dále je z něj patrné, že žalované byly v uvedeném období vypláceny přídavky na děti, rodičovský příspěvek (např. dne 29. 5. 2024 ve v celkové výši 18 400 Kč, dne 9. 4. 2024 ve výši 20 070 Kč, dne 9. 2. 2024 ve výši 19 930 Kč) a příspěvek na bydlení. Porovnáním výpisu z účtu a žalobkyní vypracovaného dokumentu je pak zřejmé, že mezi příjmy žalované byly zahrnuty vyplácené dávky státní sociální podpory, ale i četné zápůjčky či částky na jídlo (označené jako peníze na jídlo pro , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ) od , jméno FO, , např. půjčka na nájem ve výši 24 000 Kč ze dne 19. 5. 2024, peníze na jídlo ze dne 2. 4. 2024 ve výši 2 200 Kč, ze dne 22. 3. 2024 ve výši 1 400 Kč, jakož úvěry a zápůjčky od žalobkyně, kdy se jednalo konkrétně o částku 1 500 Kč ze dne 21. 6. 2023, 1 500 Kč ze dne 29. 6. 2023, 1 000 Kč ze dne 4. 7. 2023, 2 500 ze dne 25. 7. 2023, 1 000 Kč ze dne 29. 9. 2023, 1 000 Kč ze dne 1. 10. 2023, 2 000 Kč ze dne 20. 10. 2023, 1 500 Kč ze dne 31. 10. 2023, částku 1 600 Kč ze dne 23. 11. 2023, částku 1 000 Kč ze dne 27. 11. 2023, částku 19 300 Kč ze dne 15. 12. 2023, částku 2 000 Kč ze dne 15. 1. 2024 a částku 5 800 Kč ze dne 20. 2. 2024 (výpisy z b. ú. č. l. 30-91).- Žalobkyně žalované poskytla bezhotovostně dne 19. 6. 2024 částku 1 800 Kč, dne 27. 6. 2024 částku 300 Kč, dne 26. 6. 2024 částku 400 Kč, dne 8. 8. 2024 částku 16 700 Kč a dne 28. 8. 2024 částku 23 000 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 36).- Žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši 45 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 43 851 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 5 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 0 K, další nezbytné výdaje činily 2 000 Kč ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč a vypočítané minimální výdaje 8 005 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 30).- Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – 21. 5. 2025 (předžalobní výzva č. l. 39 vč. podacího lístku č. l. 7).4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovanou 19. 6. 2024 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které jí poskytla celkem částku 42 200 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,51 % denně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalované a vycházela ze sdělených údajů, co se týče příjmů, z doloženého výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná pobírala dávky státní sociální podpory. Z žalobkyní doloženého dokumentu, označeného jako identifikované příjmy, a z výpisu z účtu je pak evidentní, že žalobkyně mezi příjmy uvedla i jí poskytnuté zápůjčky a úvěry, a taktéž částky, které byly žalované zaslány , jméno FO, , označené jako půjčka na nájem či peníze na jídlo pro Denisu a vnoučata. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradila 2 823,19 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovanou smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalované; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.9. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalované, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). A to přesto, že žalovaná sama uvedla, že měsíčně na jiné půjčky hradí částku 5 000 Kč. Zejména neověřila náklady na bydlení, které měly být podle údajů žalované 0 Kč měsíčně, přestože z doloženého výpisu z účtu je patrné, že na úhradu nájmu byla žalované dne 19. 5. 2024 , jméno FO, poskytnuta částka 24 000 Kč jako půjčka. Ověřování příjmů žalované zřejmě nějaké proběhlo, ale není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výši ověřených příjmů v částce 43 851 Kč. Žalobkyně řádně nevyhodnotila kredibilitu žalované s ohledem na předložený výpis z účtu žalované, která byla zabezpečována dávkami státní sociální podpory. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala žalovanou v bankovních, nebankovních registrech, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod., k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Soud má za to, že prověřování úvěruschopnosti žalované bylo ze strany žalobkyně nedostatečné.10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná obdržela částku 42 200 Kč a již uhradila částku 2 823,19 Kč, žalobkyně proto má nárok na částku 39 376,81 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.11. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaná jistinu dobrovolně nevrátila. Jelikož však žalovaná své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikovala (zůstala v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce