12 C 210/2025-68 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě žádosti žalované ze dne , datum, o poskytnutí úvěru – kontokorentu k Běžnému účtu byla akceptací žalobkyně uzavřena Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, . Na jejím základě poskytla žalobkyně na účet žalované úvěr ve výši , částka, . Následně na základě Dodatku ke Smlouvě o kontokorentu ze dne , datum, byl žalované navýšen úvěrový limit na , částka, . Žalovaná však své povinnosti ze Smlouvy o úvěru neplnila řádně a včas, a tudíž došlo k zesplatnění dluhu ke dni , datum, . Žalovaná byl opakovaně marně vyzývána k úhradě dluhu, naposledy předžalobně dne , datum, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila podáním ze dne , datum, . Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Na základě Smlouvy o produktových balíčcích , právnická osoba, , studenty a dospělé ze dne , datum, žalobkyně zřídila žalované běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně následně uzavřela se žalovanou na základě Žádosti ze strany žalované dne , datum, Smlouvu o úvěru – kontokorentu k Běžnému účtu č. , Anonymizováno, , elektronickým způsobem, jak plyne ze záznamu o podpisu klienta. Žalované byly poskytnuty před uzavřením smlouvy Předsmluvní informace ke kontokorentu, Vysvětlení předsmluvních informací a Základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů poskytovaných , právnická osoba, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované podle Potvrzení o provedené lustraci v ISZR, Internal, CBCB, SOLUS, ISIR a dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , a to na účet žalované uvedený v Žádosti. Následně na základě Dodatku ke Smlouvě o kontokorentu ze dne , datum, byl žalované navýšen úvěrový limit na částku , částka, a žalovaná se jako úvěrovaný zavázala úvěr žalobkyni splatit. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18, 9 % p.a. s tím, že pro případ prodlení byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši zákonné, tj. ve výši REPO sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů. Následně byla úroková sazba s ohledem na zákon č.186/2020 Sb., kterým se mění zákon č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změněna, a to na výši repo sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Dále byla tedy dlužná částka úročena úrokem ve výši 8,05 % p.a. z částky. Pro prodlení žalované s úhradou dluhu žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala upomínkami bez uvedení data a také výzvami ze dne , datum, , , datum, a , datum, ohledně neplnění podmínek kontokorentu a k úhradě pohledávky s příslušenstvím. Následně došlo k zesplatnění Smlouvy ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno žalobkyní přípisem ze dne , datum, . Zásilky byly žalobkyní zasílány na adresu sdělenou žalovanou, ale byly poštou vraceny jako nedoručené. Předžalobně byla žalovaná vyzývána právním zástupcem žalobkyně dne , datum, a zásilka byla odeslána dne , datum, žalované. Dále žalobkyně předložila soudu k důkazu platební historii, přehled splátek, sazebník a obchodní podmínky.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k právnímu závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že uzavřela s žalovanou platnou smlouvu o úvěru, na základě, které žalované poskytla úvěr ve výši , částka, a následně na základě Dodatku k této smlouvě byl úvěrový limit navýšen na , částka, . Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a že žalované poskytla částku , částka, . V řízení bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni na dluh uhradila více, než tvrdila žalobkyně, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto žalobě zcela vyhověl v celém rozsahu co do jistiny, když žalobkyně nepožadovala žalobou žádný úrok ani zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši , částka, , sestávající z částky 3x , částka, za 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, když advokát žalobkyně je plátcem DPH. Celkovou částku , částka, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud opět v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.