21 C 130/2025-102 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výroku uvedené s tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky až do výše 54 700 Kč. Peněžní prostředky byly vyplaceny žalovanému na účet postupně v období od , datum, do , datum, , a to celkem ve výši 28 031 Kč. Žalovaný byl v prodlení se splácením, na smlouvu uhradil celkem 38 654,96 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že poslední splátky uhradil v prosince 2024, a to ve výši 14 141 Kč a 21 212 Kč, nesouhlasí s výši úroků a poplatků.3. Ve věci bylo rozhodnuto dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně přímo v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a žalovaný se k dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, nevyjádřil (podal toliko vyjádření ve věci samé, nevyjádřil však svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání), soud jeho souhlas ve smyslu § 115a, § 101 odst. 4 o.s.ř. presumuje.4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění a na jejich základě závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným prostřednictvím dálkové komunikace smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , jíž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 54 700 Kč a ten se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, úrokem ve výši 0,883 % denně, nejpozději do , datum, , poplatku 3,66 Kč denně za možnost odkladu splátek, 0,96 Kč denně za info servis, poplatek 165 Kč za službu „, Anonymizováno, “, a to ve splátkách, jejichž výše a splatnost byla uvedena v předpise splátek. RPSN uvedena ve výši 1 246,28 %. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity žalovaného (listiny smlouva o úvěru, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli úvěru, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, autorizace ověření totožnosti). Žalobkyně zaslala postupně žalovanému na jeho účet částku 28 031 Kč, vyplaceno celkem v 11 platbách (listina přehled bankovních transakcí). Žalobkyně prohlásila, že ověřila příjmy žalovaného ve výši 33 064 Kč, bez uvedení konkrétního způsobu ověření (listina výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný na dluh žalobkyni uhradil dne , datum, částku 14 141 Kč a dne , datum, částku 21 212 Kč (listina potvrzení o platbě). Žalobkyně zesplatnila úvěr dne , datum, (listina email z , datum, ). Dne , datum, zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (listina předžalobní upomínka, podací lístek).5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 031 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.9. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).10. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).11. Žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni vrátit řádně a včas. Žalobkyně uvedla, že zjistila příjem žalovaného ve výši 33 064 Kč, nedoložila však, jakým konkrétním způsobem, z jakých zdrojů příjem žalovaného pochází. Výdaji žalovaného se žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy vůbec nezabývala, nezjišťovala, ani neověřovala, jaké má konkrétní výdaje, zda má dluhy vůči jiným subjektům, v jaké výši, zda jsou proti jeho osobě vedeny exekuce aj. Žalobkyně tak porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neprověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora cit. judikatury, od které soud neshledává žádného důvodu se odchýlit, v důsledku čehož je nutné pohlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (viz výše) a nárok žalobkyně právně posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. V souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o již provedené platby žalovaného, a to bez sjednaných úroků, poplatků. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že uhradil žalobkyni nad rámec jí tvrzené částky, případně, že jeho dluh zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný prokázal, že uhradil ve dvou splátkách v prosinci 2024 celkem 35 353 Kč. Dle tvrzení žalobkyně pak činí celková žalovaným uhrazená částka 38 654,96 Kč. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta postupně částka 28 031 Kč a žalovaný uhradil celkem 38 654,96 Kč. Na jeho straně tedy není již dáno bezdůvodné obohacení. Žaloba byla proto zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.