22 C 126/2025-95 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby a jejího doplnění ze dne 16. 7. 2025 domáhá zaplacení částky 120 963,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 14. 12. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované téhož dne vyplacen úvěr ve výši 74 000 Kč, který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši 76,03 % ročně splacen formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 948 Kč. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů jako jsou doklady o příjmech a informativní výpisy z bankovního účtu. Žalovaná však nehradila úvěr řádně a včas, když na úvěr uhradila pouze částku 14 844 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila a po žalované dále požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 88 418 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení; smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, celkem částky 998 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, celkem částky 400 Kč a smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou úvěru ve výši 32 545,48 Kč. Za dobu od 91. dne prodlení žalované (tedy za dobu od 20. 7. 2024) do zaplacení požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 73 171,87 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru (výpis ze seznamu ČNB na č. l. 14). Dne 14. 12. 2023 podepsala žalovaná návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalované poskytnut úvěr s celkovou výší 74 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 76,03 % ročně formou 48 měsíčních splátek ve výši 4 948 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem 237 504 Kč, RPSN ve smlouvě činí 109,01 %. Žalobkyně k tomuto návrhu dne 14. 12. 2023 připojila akceptační doložku (návrh na č. l. 37-39, formulář na č. l. 25-28, prohlášení klienta na č. l. 19-20, dodatek na č. l. 12-13). V prosinci 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám neúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 74 000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou od 5,36 % do 21,1 % ročně (přípisy bank na č. l. 55, 80, 85, 88). Dne 14. 12. 2023 vyplnila žalovaná formulář hodnocení klienta, ve kterém uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou u společnosti Randstad HR Solutionś s.r.o. , její pravidelný čistý příjem činí 27 700 Kč, žije sama ve vlastním bydlení a její pravidelné měsíční výdaje spočívají v nákladech na bydlení ve výši 4 128 Kč a životním minimu ve výši 4 860 Kč (přičemž nemá žádné náklady na splátky jiných úvěrů, jakož ani na dopravu, záliby apod.) a disponuje volnými zdroji pro splácení úvěru ve výši 17 712 Kč měsíčně (formulář na č. l. 24). Dne 13. 9. 2023 byla na bankovní účet žalované od společnosti Randstad HR Solution připsána částka 7 253 Kč, dne 12. 10. 2023 částka 25 960 Kč, dne 13. 11. 2023 částka 28 991 Kč a dne 12. 12. 2023 částka 28 304 Kč (potvrzení o platbách na č. l. 21 a 74-77). V době podepsání návrhu měla žalovaná zažádáno o úvěr u dalších 9 finančních institucí (výpis z NRKI na č. l. 17), přičemž měla čistý výpis z registru SOLUS (výpis ze SOLUS na č. l. 16). Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena z fotokopie občanského průkazu žalované (fotokopie na č. l. 22-23), ověřovací platbou ve výši 1 Kč a SMS kódem (informace na č. l. 8-9). Dne 14. 12. 2023 byla na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě připsána platba žalobkyně ve výši 74 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 18). Dne 15. 12. 2023 sepsala žalobkyně oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, adresované žalované (oznámení vč. příloh na č. l. 35-36). Z vyplacené částky 74 000 Kč splatila žalovaná celkem 14 844 Kč (karta klienta na č. l. 33). Dne 21. 5. 2024 sepsala žalobkyně výzvu k zaplacení dlužných splátek úvěru č. , hodnota, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru adresovanou žalované (výzva na č. l. 30). Dne 20. 6. 2024 sepsala žalobkyně výzvu k zaplacení dlužných splátek úvěru č. , hodnota, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru adresovanou žalované (výzva na č. l. 29). Dne 24. 6. 2024 sepsala žalobkyně oznámení o zesplatnění úvěru č. , hodnota, adresované žalované (oznámení na č. l. 32). Dne 16. 1. 2025 sepsala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalované (výzva na č. l. 34, podací arch na č. l. 15).5. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.6. Žalobkyně a žalovaná se dne 14. 12. 2023 dohodly na obsahu smlouvy, na jejímž základě byla žalované převodem na její bankovní účet poskytnuta finanční částka 74 000 Kč, žalovaná vyjádřila vůli předmětnou částku za specifikovaných podmínek splácet; úrok byl sjednán ve výši 76,03 % ročně, RPSN byla uvedena ve výši 109,01 % a žalovaná se tak zavázala zaplatit žalobkyni během 48 měsíců celkem 237 504 Kč. V prosinci 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám neúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 74 000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou od 5,36 % do 21,1 % p. a. Žalovaná na tuto smlouvu uhradila pouze 14 844 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně výši příjmů žalované z potvrzení o přijatých platbách, avšak při posuzování výdajů žalované vycházela žalobkyně pouze z deklarovaných výdajů spočívajících v nákladech na bydlení ve výši 4 128 Kč a životním minimu ve výši 4 860 Kč, přičemž tuto výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala přesto, že z dalšího šetření úvěruschopnosti žalobkyní vyplynulo, že žalovaná měla zažádáno o úvěr u dalších 9 finančních institucí. Žalovaná byla před podáním žaloby opakovaně vyzvána k úhradě dluhu.7. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.9. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádným (s náležitou odbornou péčí) způsobem neprověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když při zvažování výdajů žalované vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovanou, přičemž uvedenou výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala ani přesto, že z dalšího šetření úvěruschopnosti vyplynulo, že žalovaná měla zažádáno o úvěr u dalších 9 finančních institucí (k nutnosti zkoumat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).10. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 76,03 % ročně, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle (nového) občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšším úrokem do 21,1 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dob