25 C 192/2025-59 — Okresní soud v Olomouci

1 Tvrzení žalobce2 Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobce domáhal určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že žalobce na straně převodce a dlužníka, žalovaný na straně nabyvatele a věřitele, uzavřeli dne , datum, Notářský zápis č. NZ , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem (dále též „zápis“), jejímž obsahem byla Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, k budově , právnická osoba, , jež je součástí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , dále k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , jak zapsáno v k. ú. , adresa, u , Anonymizováno, (dále též „nemovitosti“). Na straně páté, „Za třetí“, v odstavci pátém zápisu je mimo jiné ujednáno, že „V případě prodlení dlužníka se splněním byť i jen části zajišťovaných závazků se však převod vlastnického práva k nemovitostem stane nepodmíněným, ze zajišťovacího převodu se změní na prostý převod a věřiteli ihned vznikne právo neomezeného disponování s předmětem převodu (…). Na základě zápisu došlo k vkladu zajišťovacího převodu práva do katastru nemovitostí: tento byl povolen u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pod č.j. V-, č. účtu, -, Anonymizováno, dne 15.12.2008 s právními účinky vkladu dne 28.11.2008. Žalobce dne 25.6.2025 vyzval kvalifikovanou Předžalobní výzvou – pokusem o smír – prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou, aby připojila podpis pod Souhlasné prohlášení a společně s návrhem na vklad tyto listiny zaslala ve lhůtě ne kratší než 14 dnů k rukám právního zástupce žalobce, avšak doposud se tak nestalo. Žalobce tvrdil, že na základě konstantní judikatorní činnosti Nejvyššího soudu ČR, to u mnoha senátů (viz např. 29 Odo 728/2003, 21 Cdo 4395/2009, 33 Cdo 2783/2008) lze konstatovat, že takovéto ujednání ve Smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva je od počátku absolutně neplatné, samotná smlouva, resp. notářský zápis je stižen absolutní neplatností, a to pro rozpor se zákonem (zakázané ujednání o tzv. propadné zástavě/obcházení zákona). Je tak zjevné, že vklad zajišťovacího převodu práva, jak byl proveden na základě vkladu zajišťovacího převodu u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, dne 15.12.2008 s právními účinky vkladu dne 28.11.2008, je od počátku absolutně neplatný, a to pro počáteční absenci právního důvodu vzniku práva (absolutní neplatnost právního jednání, na jehož základě byl proveden zápis do veřejného seznamu), přičemž tento vadný stav je nezbytné napravit, avšak bez souhlasu žalovaného, učiněného souhlasným prohlášením nelze dosáhnout této nápravy, proto je nezbytné podat určovací žalobu, protože pouze soud je v těchto případech povolán k určení vlastnictví (není-li zde vůle stran sporu), čímž je dán i naléhavý právní zájem žalobce na projednání této žaloby – bez ní se nemůže v souladu se zákonem opětovně stát po právu vlastníkem.3 V podání ze dne 27. 9. 2025 žalobce odmítl argumentaci žalovaného uvedenou v podání ze dne 17. 9. 2025, namítal, že notářský zápis obsahuje právě tu formulaci, která je dle názoru Nejvyššího soudu považována za neplatnou, namítl, že námitka absolutní neplatnosti právního úkonu nepodléhá promlčení, že předmětem řízení nejsou peněžitá plnění účastníků řízení, že žalobce plnil nad míru potřebnou.4 U jednání ve věci dne 25. 11. 2025 žalobce uvedl, že je ochoten ke smírnému vyřízení projednávané věci a je připraven jednat i o náhradě nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že vztahy mezi účastníky řízení byly dlouhodobé a na počátku přátelské, když žalobce pro žalovaného prováděl práce – vozil kamenivo, následně docházelo k zápočtům na dluh žalobce, že žalobce dále žalovanému plnil, že má za to, že žalovanému bylo uhrazeno více než činil dluh, že původní dluh byl umořen, že původně před podáním žaloby bylo žalobci přislíbeno zaslání souhlasného prohlášení pro účely zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, avšak nedošlo k tomu.5 Tvrzení žalovaného6 Žalovaný v podání ze dne 17. 9. 2025 navrhl zamítnutí žaloby, tvrdil, že smlouva o zajišťovacím převodu je platná a účinná. Žalovaný potvrdil, že došlo k sepisu notářského zápisu tvrzeného žalobcem, že žalobce se dostal do prodlení s plněním svých povinností ze smlouvy o úvěru, že žalobce se svou družkou nemovitosti užíval nejprve na základě ústní nájemní smlouvy, posléze na základě písemné nájemní smlouvy ze dne 20. 5. 2015, kterou jako nájemci uzavřeli žalobce a jeho družka. Žalovaný tvrdil, že žalobce nevystupoval ve vztahu k nemovitostem jako vlastník, ani nijak neprojevil vůli takto vystupovat, resp. neprojevil nesouhlas s tím, že vlastnická práva vykonávala žalovaný. Naopak, žalobce se choval jako osoba, jíž vlastnické právo k nemovitostem nesvědčí, což stvrdil i uzavřením dohody o narovnání dne 20. 5. 2015. Pro žalovaného proto bylo překvapivé, když se na něj žalobce obrátil předžalobní výzvou, chování žalobce bylo pro žalovaného překvapivé. Žalovaný tvrdil, že dle § 553 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) mohlo být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Judikatura i literatura jednotně vykládala, že zajišťovacím převodem práva se rozumí taková dohoda, při níž dlužník podmíněně převádí své právo (typicky vlastnické) na věřitele k zajištění pohledávky věřitele. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Odo 495/2006 (R 45/2009) výslovně uvedl, že zajišťovací převod práva je ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího opět stává původní vlastník (dlužník). V této posuzované věci Zajišťovací smlouva takovou rozvazovací podmínku explicitně obsahovala – bylo ujednáno, že splněním zajištěného úvěrového dluhu (řádným a včasným zaplacením) dojde automaticky ke zpětnému nabytí vlastnického práva žalobcem ze zákona. Tento mechanismus odpovídá zákonnému pojetí zajišťovacího převodu práva a zajišťuje ochranu dlužníka: pokud splní svůj dluh, vrací se mu jeho nemovitost bez nutnosti jakéhokoli dalšího právního úkonu. Žalovaný tvrdil, že uvedená smlouva není nepřípustným fiduciárním převodem (pouhé dohody o povinnosti věřitele převést věc zpět na vyžádání dlužníka) – který Nejvyšší soud v témže rozhodnutí R 45/2009 odmítl – Zajišťovací smlouva byla koncipována jako převod podmíněný, nikoli jako převod s libovolným právem dlužníka žádat retransfer. Věřitel (žalovaná) se stal podmíněným vlastníkem nemovitostí; v případě splnění rozvazovací podmínky by jeho vlastnické právo zaniklo ex lege a přešlo zpět na žalobce. Tento způsob zajištění byl v souladu s právem a běžnou smluvní praxí roku 2008. Žalovaný tvrdil, že si strany ujednaly mimo jiné, jak bude postupováno v případě nesplnění dluhu – tedy scénář prodlení dlužníka (žalobce), smlouva stanovila, že pokud dlužník (žalobce) nesplatí závazek včas, zajišťovací převod se mění na převod trvalý a vlastnické právo zůstane věřiteli (žalovanému). Tímto ujednáním si strany předem sjednaly způsob vypořádání pro případ nesplnění závazku: namísto vrácení půjčených peněz si věřitel (žalovaný) ponechá převedené nemovitosti a pohledávka bude v rozsahu hodnoty nemovitostí považována za uhrazenou. Strany tedy v podstatě dopředu dohodly tzv. daci in solutum (náhradní plnění) pro případ prodlení dlužníka – nemovitosti připadnou věřiteli (žalovanému) místo peněžitého plnění. Nejvyšší soud v R 45/2009 výslovně připustil model, kdy je zajišťovací převod sjednán formou odložené kupní smlouvy s tím, že bude-li dluh včas splněn, kupní smlouva se zruší, a nebude-li splněn, kupní cena se započte na dluh. Přesně k takovému ekonomickému výsledku dospěla i dohoda účastníků v nyní posuzované smlouvě: v případě nesplacení dluhu se převedené nemovitosti definitivně ponechají věřiteli (žalovanému) namísto peněz. Jde tedy o předvídaný a smluvně dohodnutý způsob uspokojení věřitelovy pohledávky. Žalobce na takové ujednání přistoupil dobrovolně v rámci notářsky sepsané smlouvy. Žalovaný namítal, že žalobce si svévolně a účelově po letech stěžuje na něco, s čím původně souhlasil – že v případě, kdy svůj dluh nesplatí, přenechá nemovitosti věřiteli (žalovanému) k uspokojení jeho pohledávky. Toto ujednání nelze zpětně prohlásit za nezákonné jen proto, že pozdější judikatura zpřísnila na daný zajišťovací institut svůj pohled. Opačný výklad by znamenal nepřípustnou retroaktivitu a popření právní jistoty smluvních stran. Žalovaný namítal, že Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti této problematiky připouští, že je třeba zkoumat výjimečné okolnosti – zejména dlouhodobou nečinnost dlužníka a naopak dobrou víru věřitele v platnost převodu, stejně jako stav právní nauky a judikatury v době uzavření