25 C 86/2025-91 — Okresní soud v Olomouci

1 Žalobou podanou u soudu dne 31. 3. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném určení, že vlastníkem a provozovatelem osobního automobilu , jméno FO, , jméno FO, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“) ke dni 15. 10. 2022 se stal žalovaný. Žalobce tvrdil, že žalovanému vozidlo prodal, předal mu klíče od vozidla, obdržel kupní cenu, že podle smlouvy měl přepis osoby vlastníka v katastru nemovitostí zajisti žalovaný, že žalovaný toto neučinil. Žalobce tvrdil, že se sám snažil převod do registru vozidle zapsat, avšak bezúspěšně, pro absenci součinnosti žalovaného.2 Po pobytu žalovaného bylo pátráno, žalovaný je osobu neznámého pobytu, jeho trvalý pobyt je evidován na adrese , adresa, , pátráno bylo též u příbuzných-dětí žalovaného, avšak bez výsledku. Krajský soud , adresa, usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 18. 6. 2025, které nabylo právní moci dne 28. 7. 2025 rozhodl, že jsou dány podmínky místní příslušnosti Okresního soud v Olomouci a nikoli Okresního soud v Teplicích, kterému byla věc postoupena dne 7. 4. 2025. Žalovanému byl tedy usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. , spisová značka, ze dne 16. 10. 2025, které nabylo právní moci dne 12. 11. 2025, ustanoven opatrovník z řad advokátů, když děti žalovaného odmítly tuto funkci. Opatrovník žalovaného ve svém sdělení neuvedl žádné konkrétní informace o skutkovém ději, který je předmětem tohoto řízení.3 Skutková zjištění soudu4 Z kupní smlouvy (č. l. 5-6) soud zjistil, že dne 15. 10. 2022 účastníci řízení podepsali kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k vozidlu ze žalobce na žalovaného za ujednanou kupní cenu 10 000 Kč, že vozidlo mělo STK platnou do listopadu 2022, že povinností žalovaného bylo zajistit zápis změny vlastníka v registru vozidel. Ve smlouvě je uvedena adresa žalovaného , adresa, .5 Z předžalobní výzvy (č. l. 7) soud zjistil, že dne 11. 11. 2024 zástupce žalobce sepsal předžalobní výzvu ve věci poskytnutí součinnosti k zápisu změny vlastníka v registru vozidel a následného podání žaloby na určení. Výzvu adresoval žalovanému na adresu , adresa, .6 Z výpisu zásilek (8) soud zjistil, že zásilka odeslaná dne 11. 11. 2024 doporučené žalovanému právním zástupcem žalobce byla vrácena zpět odesílateli dne 4. 12. 2024.7 Ze zprávy (č. l. 84) soud zjistil, že ke dni 28. 11. 2025 bylo vozidlo zapsáno v registru vozidel, že jako vlastník a provozovatel byl zapsán stále žalobce, že žalobce požádal o zápis změny vlastníka dne 22. 4. 2024, že usnesením Magistrátu města Olomouce ze dne 12. 6. 2024 č. j. , č. účtu, bylo řízení zastaveno, protože žalobce nepředložil technický průkaz a zelenou kartu, když evidenční kontrola byla provedena více než 1 rok před podáním žádosti, že žalovaný byl v rámci správního řízení vyzván, aby se vyjádřil, toto však neučinil.8 Z výpisu (č. l. 11) soud zjistil, že žalovaný byl hlášen k trvalému pobytu na adrese úřední do 27. 1. 2003, poté byl hlášen k trvalému pobytu v obcích v , adresa, , naposledy od 7. 8. 2004 je hlášen k trvalému pobytu na adrese úřadu: , adresa, . Ze zprávy soudní vykonavatelky (č. l. 16) soud zjistil, že na adrese , adresa, žalovaný ke dni 3. 4. 2025 asi 2 roky nebydlí, odstěhoval se neznámo kam, nebydlel zde ani ke dni zahájení řízení. Ze zprávy (č. l. 46) bylo zjištěno, že žalovaný není veden jako OSVČ ani jako osoba zaměstnaná. Ze zpráv (č. l. 52, č. l. 55) bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá dávky od Úřadu práce.9 Závěr o skutkovém stavu10 Žalobce převedl žalovanému úplatně vlastnické právo k vozidlu. Podle kupní smlouvy bylo povinností žalovaného zajistit zápis změny vlastníka v registru vozidel. Žalovaný to neučinil. Žalobce podal sám žádost o zápis této změny dne 22. 4. 2024, avšak jeho žádosti nebylo vyhověno.11 Právní posouzení:12 Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.13 Soud dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení je dán tím, že objektivně není sto bez existence tohoto soudního rozhodnutí zajistit provedení změny zápisu vlastníka vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce není ode dne splnění kupní smlouvy vlastníkem vozidla a nemá k němu žádný právní vztah. Navzdory tomu je v registru silničních vozidel evidován jako vlastník tohoto vozidla, pročež je ve smyslu ust. § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. též jeho provozovatelem, a to se všemi následky z toho plynoucími (zejm. objektivní přestupková odpovědnost).14 Zápisem v registru vozidel, ač jde o zápis toliko povahy evidenční, nikoli registrační, je žalobce ohrožen ve svých právech, neboť mu z titulu objektivní odpovědnosti hrozí sankce za přestupky spáchané s předmětným vozidlem, resp. v souvislosti s ním, případně za nesjednání povinného ručení k vozidlu, když vozidlo je stále vedeno jako provozované. Žalobce není objektivně schopen dosáhnout změnu zápisu doložením zákonem požadovaných dokladů k vozu, když je nemá v dispozici a vlastník vozidla (žalovaný) je nekontaktní. Žalobce proto musí správnímu orgánu vedoucímu evidenci dostatečným způsobem prokázat, že vlastníkem vozidla není. Pro správní orgán není dostatečným důkazem samotná kupní smlouva o prodeji vozidla. Takovým podkladem by měl nepochybně být pravomocný rozsudek soudu o určení vlastnického práva, o tom, že kupní smlouvu ze dne 15. 10. 2022 je žalovaný na základě kupní smlouvy ze stejného dne. Žalobce nemá žádnou možnost v řízení tvrdit a prokázat, kdo je aktuálně vlastníkem a provozovatelem vozidla, když objektivně nemůže vědět, zda vozidlo nebylo dále přeprodáno. Žalobce vozidlo neužívá, neprovozuje a nemá vědomost, kde se nachází, resp. zda ještě vůbec fyzicky existuje.15 V této souvislosti lze poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu ČR, formulované mj. v rozsudku ze dne 06. 12. 2016, č. j. 7 As 254/2016-33, a sice: „Nejvyšší správní soud ve své judikatuře konstatoval, že registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci a registrace vozidla, resp. změna údaje o vlastníku vozidla, nemá žádné právní následky v oblasti soukromého práva, především práva vlastnického (srov. rozsudek ze dne 19. 1. 2005, č. j. 4 As 26/2003 – 59, publ. pod č. 543/2005 Sb. NSS). Je tudíž možné, že vlastníkem silničního vozidla podle předpisů soukromého práva bude osoba odlišná od osoby, která je jako vlastník evidována v registru. To však není z hlediska možnosti podat žádost o zápis změny údajů v registru podstatné, neboť „k zápisu změn, resp. vyřazení vozidla z registru, […] může dojít také na žádost osoby odlišné od osoby, která je jako vlastník evidována v registru, pokud doloží, že se stala vlastníkem vozidla“ (rozsudek ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 As 114/2015 - 39, viz také rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 06. 2012, č. j. 22 A 208/2010 - 27, publ. pod č. 2864/2013 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud tedy připustil, aby byla změna údajů v registru učiněna na žádost skutečného vlastníka vozidla, který v registru evidován není, ale vlastnictví dostatečně prokázal, a to bez ohledu na splnění podmínek stanovených zákonem č. 56/2001 Sb. V takovém případě je nutné analogicky připustit, aby byla změna údajů v registru učiněna i na žádost osoby, která je jako vlastník je stále v registru evidována, ale dostatečným způsobem prokáže, že reálným vlastníkem vozidla již není. Takový postup je nutné připustit tím spíše s ohledem na to, že osoba v této situaci již zpravidla nebude mít dokumenty požadované zákonem č. 56/2001 Sb. k dispozici, a nemusí mít ani možnost se k nim dostat, jak tomu patrně bylo v právě projednávaném případě“. Dále lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 06. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, jehož právní věta zní: „Žalobce, který se domáhá určení, že je vlastníkem motorového vozidla za situace, kdy v evidenci silničních vozidel a technickém průkazu je zapsán žalovaný jako jeho držitel a vlastník, má právní zájem na takovém určení, neboť bez něj nelze event. dosáhnout změny údajů v registru silničních motorových vozidel, popř. v technickém průkazu vozidla. V tomto případě proto není rozhodné, že se touto určovací žalobou neřeší vydání věci (vozidla), tedy splnění povinnosti, ale jejím prostřednictvím lze dodržet povinnost týkající se evidence motorových silničních vozidel a vytvoří se jí též právní základ, který by mohl účastníky vést k odvrácení např. sporu o vydání věci.“16 Dále se soud zabýval tím, zda skutečně došlo k převodu vlastnického práva tvrzeného žalobcem. Účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu dne 15. 10. 2022, podle této smlouvy bylo již oběma stranami dne 15. 10. 2022 plněno. Došlo k předání vozidla, klíčů k vozidlu i dokladů k vozidlu žalobcem žalovanému. Žalovaný uhradil žalobci kupní cenu. Smlouva kupní byla naplněna. Žalobce tímto způsobem dle § 2079 a násl. o. z. pozbyl vlastnické právo k vozidlu. Poté již vlastnické právo k vozidlu nenabyl. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17 Rozhodnutí o náhrad