20 C 216/2025-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 436,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na který se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť úvěr splatil. Vše popsal a dokládal ke sp. zn. , spisová značka, , kde šlo o žalobu z úvěru na částku 5 000 Kč. Věřitel poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 5 000 Kč a 7 000 Kč a tyto úvěry mu byly sloučeny v jeden a splácel je na účet č. , č. účtu, s var. symbolem , var. symbol, . V období od 16. 3. 2022 do 17. 8. 2024 tak zaslal společnosti , Anonymizováno, celkem 24 921 Kč. , právnická osoba, žalobkyni zaplatil 5 320,25 Kč. Půjčil si částku 12 000 Kč a celkem zaplatil více než dvojnásobek. Peníze zasílal buď ze svého účtu č. , č. účtu, nebo z účtu jeho matky , jméno FO, č. , č. účtu, . V té době měl problémy se sázením, a proto si bral tyto úvěry. Byl již v registru dlužníků.3. Žalobkyně podáním ze dne 15. 12 2025 vzala žalobu zpět co do částky 10 215,03 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 17. 8 2023 do zpětvzetí s odůvodněním že kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaný v době před podáním žaloby uhradil k rukám původního věřitele tuto částku a tato platba nebyla z důvodu administrativního pochybení započtena. Řízení bylo zastaveno co do částky 11 436,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 215,03 Kč od 17. 8. 2023 do 15. 12. 2025, proti kterému žalobkyně nepodala odvolání a které tak nabylo právní moci dne 15. 1. 2026. Předmětem řízení tak zůstal pouze úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 221,67 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení.4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.5. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:6. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na kterou se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 16. 8. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 436,70 Kč. Ještě před touto smlouvou věřitel dne 3. 5. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovanému byly tyto úvěry posléze sloučeny v jeden úvěr, který splácel ze svého účtu č. , č. účtu, nebo z účtu jeho matky , jméno FO, č. , č. účtu, na účet č. , č. účtu, s var. symbolem , var. symbol, . Žalovaný celkem na oba úvěry zaplatil částku 25 715,25 Kč. Žalobkyně nedoložila posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni.7. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.9. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.12. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o.