22 C 9/2026-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby a jejího doplnění ze dne 2. 2. 2026 domáhá zaplacení částky 59 554,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným dne 4. 5. 2023 uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému téhož dne vyplacen úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být spolu se smluvním úrokem ve výši 69,09 % ročně splacen formou 48 měsíčních splátek ve výši 3 089 Kč. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů jako jsou doklady o příjmech a výpisy z bankovního účtu. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, když na úvěr uhradil pouze částku 72 655 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni 24. 7. 2025 zesplatnila a po žalovaném dále požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 748 Kč od 26. 7. 2025 do zaplacení; smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, celkem částky 2 495 Kč; náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku s jejíž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, celkem částky 3 600 Kč; smluvní pokuty za prodlení žalovaného s úhradou úvěru ve výši 7 806,15 Kč; úroku ve výši 69,09 % z částky 40 414,98 Kč za dobu od 26. 7. 2025 do 18. 8. 2025. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 19. 8. 2025) do zaplacení požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 12 % ročně z částky 40 414,98 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdila odeslání předžalobní výzvy žalovanému před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru (výpis ze seznamu ČNB na č. l. 36). Dne 4. 5. 2023 podepsal žalovaný návrh na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut úvěr s celkovou výší 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 69,09 % ročně formou 48 měsíčních splátek ve výši 3 089 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkem 148 272 Kč, RPSN ze smlouvy činí 95,76 %. Žalobkyně k tomuto návrhu dne 4. 5. 2023 připojila akceptační doložku (návrh na č. l. 9-11, podpis na dálku na č. l. 33, formulář na č. l. 23-26 a č. l. 80-83, prohlášení klienta na č. l. 41-42 a č. l. 78-79, dodatek na č. l. 34-35). V červnu 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám neúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 50 000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou od 5,9 % do 17,9 % ročně (přípisy bank na č. l. 59, 62, 66, 89, 92). Dne 4. 5. 2023 vyplnil žalovaný formulář hodnocení klienta, ve kterém uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho pravidelný čistý příjem činí 42 711 Kč, žije ve státním/obecním bytě a jeho pravidelné měsíční výdaje spočívají v nákladech na bydlení ve výši 6 364 Kč a životním minimu ve výši 4 860 Kč (přičemž nemá žádné náklady na splátky jiných úvěrů, jakož ani na dopravu, záliby apod.) a disponuje volnými zdroji pro splácení úvěru ve výši 30 487 Kč měsíčně (formulář na č. l. 27 a 75). Dne 13. 1. 2023 byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 37 078 Kč, dne 14. 2. 2023 částka 35 869 Kč, dne 14. 3. 2023 částka 46 942 Kč a dne 13. 4. 2023 částka 45 324 Kč (historie pohybů na č. l. 28-30, 77 a 85-86). V době podepsání návrhu provedla žalobkyně skóring žalovaného v registru NRKI; žalovaný dosáhl skóre 334 - kategorie II. (vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů) (výpis z NRKI na č. l. 39 a 76), přičemž měl čistý výpis z registru SOLUS (výpis ze SOLUS na č. l. 37 a 84). Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy byla ověřena z fotokopie občanského průkazu žalovaného (fotokopie na č. l. 43-44 a 73-74), ověřovací platbou ve výši 1 Kč a SMS kódem (informace na č. l. 31-32). Dne 4. 5. 2023 byla na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě připsána platba žalobkyně ve výši 50 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 40). Dne 5. 5. 2023 sepsala žalobkyně oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, adresované žalovanému (oznámení vč. přílohy na č. l. 12-13). Z vyplacené částky 50 000 Kč splatil žalovaný celkem 72 655 Kč (karta klienta na č. l. 15). Dne 23. 10. 2023, dne 21. 10. 2024, dne 20. 6. 2025 a dále dne 21. 7. 2025 sepsala žalobkyně výzvy k zaplacení dlužných splátek úvěru č. , hodnota, s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru adresované žalovanému (výzvy na č. l. 18-22). Dne 10. 5. 2025 bylo žalovanému doručeno oznámení o zesplatnění úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2025 (oznámení na č. l. 16, dodejka na č. l. 17). Dne 22. 12. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu adresovanou žalované (výzva na č. l. 14, podací arch na č. l. 37).5. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.6. Žalobkyně a žalovaný se dne 4. 5. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě byla žalovanému převodem na jeho bankovní účet poskytnuta finanční částka 50 000 Kč, žalovaný vyjádřil vůli předmětnou částku spolu s úrokem za specifikovaných podmínek splácet; úrok byl sjednán ve výši 69,09 % ročně, RPSN byla uvedena ve výši 95,76 % a žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni během 48 měsíců celkem 148 272 Kč. V květnu 2023 poskytovaly banky fyzickým osobám neúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 70 000 Kč na 48 měsíců s úrokovou sazbou od 5,9 % do 17,9 % p. a. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze 72 655 Kč. Před uzavřením smlouvy ověřovala žalobkyně výši příjmů žalovaného z pohybů na účtu, avšak při posuzování výdajů žalovaného vycházela žalobkyně pouze z deklarovaných výdajů spočívajících v nákladech na bydlení ve výši 6 364 Kč a životním minimu ve výši 4 860 Kč, přičemž tuto výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně vyzván k úhradě dluhu.7. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.9. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru řádným (s náležitou odbornou péčí) způsobem neprověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když při zvažování výdajů žalovaného vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž uvedenou výši výdajů žalobkyně nikterak neověřovala (k nutnosti zkoumat faktické výdaje srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).10. Soud dále dospěl k závěru, že ujednání o úrokové sazbě ve výši 69,09 % ročně, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úvěrem je v rozporu s dobrými mravy. Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle (nového) občanského zákoníku, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o zápůjčce či úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Soud pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel ze sdělení bank, ze kterých vyplynulo, že v předmětné době byl bankami úvěr obdobných parametrů poskytován s nejvyšším úrokem do 17,9 % ročně. Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná úroková sazba převyšuje maximální ba