10 C 100/2020-26 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši [částka] a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutými ve 40 měsíčních splátkách po [částka] vždy k 20.dni v měsíci se splatností prvé z nich [datum]. Dlužník úvěr čerpal dne [datum] ve výši [částka] bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet, a ve výši [částka] převodem na účet zprostředkovatele. Dlužník ovšem úvěr řádně nesplácel, neuhradil druhou až čtvrtou splátku, a věřitel přistoupil k zesplatnění, a to ke dni [datum]. K tomuto dni dlužník dluží tři neuhrazené splátky ve výši [částka], zbytek neuhrazené jistiny [částka] (takto byla na původní jistinu umořena z celkem čtyř prvých splátek), [částka] na vynaložených nákladech za tři upomínky, [částka] na smluvní pokutě za tři neuhrazené splátky, [částka] na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek a jistiny, tedy celkem z částky [částka], a to za dobu od [datum] do [datum]. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v dané věci byla předmětná smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena jako mezi podnikateli, a to nikoliv jako spotřebitelský úvěr, ale úvěr podnikatelský, kdy chybou psaní na straně žalobce byla užita nesprávná smlouva, přičemž účelem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru, což je zřejmé i ze skutečnosti, že žalovaný je ve smlouvě označen včetně jeho IČ. I přesto žalobce zkoumal úvěruschopnost žalobce, kdy mu v tomto směru postačila čestná prohlášení žalovaného týkající se jeho závazků, výdajů a příjmů, prostřednictvím kterých žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy je schopen řádně splácet; žalobce dále žalovaného prověřoval mimo jiné v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, ze které má za prokázáno, že žalovaný dne [datum] podepsal žalovaný jako úvěrovaný nebo zákazník a osoba oprávněná jednat za žalobce jako poskytovatele, listinu nadepsanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejímž obsahem bylo mimo jiné poskytnutí celkové částky [částka] dlužníkovi s tím, že [částka] budou vyplaceny zprostředkovateli, a dlužník uhradí celkově částku [částka] ve 40 měsíčních splátkách po [částka] splatných každého 20. dne v měsíci počínaje [měsíc] [rok] a konče [měsíc] [rok]. Úvěr byl poskytnut jako standartní neúčelový přímý. Dlužník (úvěrovaný) je ve smlouvě označen jménem, příjmením, trvalou i současnou adresou, rodným číslem, číslem OP, IČ, telefonem, emailem, číslem bankovního účtu ([bankovní účet]), dále je ve smlouvě specifikován čistý měsíční příjem dlužníka ve výši [částka] (bez uvedení, o jaký druh příjmu se jedná), výdaje na bydlení [částka], dále, že je svobodný, bezdětný, bydlí v nájemním bytě a na další úvěry platí [částka] měsíčně. Z potvrzení banky ze dne [datum] má soud za prokázáno, že dne [datum] bylo z účtu žalobce ve prospěch účtu č. [bankovní účet] odepsáno celkem [částka]. Z výpisu z účtu dlužníka [číslo] za měsíc [měsíc] [rok] má soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni [datum] byl [částka] a konečný zůstatek ke dni [datum] [částka]. Nejvýraznější příjmovou položkou na tomto výpisu je hned prvá položka v podobě příchozí úhrady dne [datum] z účtu [označení] [označení] [označení] ve výši [částka], další významné příjmové položky ze dne [datum] od [právnická osoba] [částka], ze dne [datum] od [právnická osoba] [částka] z titulu úvěru, a ze dne [datum] od [právnická osoba] [právnická osoba] [částka] jako doplatek úvěru. Ostatní příjmové i výdajové položky se pohybují nejvýše do [částka] s výjimkou odchozích položek ze dne [datum] [částka], [datum] [částka], [datum] [částka] a [částka], (nespecifikováno), a dále ze dne [datum] [částka] pro [příjmení] [jméno], [datum] [částka] na výměnu korun za euro, [datum] [částka] pro [právnická osoba] a [částka] pro [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma], [datum] [částka] pro [právnická osoba] jako úhrada aktuálního dluhu, a [datum] [částka] pro [právnická osoba]. Celkový obrat na účtu za dané období potom činil na straně pčíjmů [částka] a na straně výdajů [částka]. S ohledem na právní hodnocení věci uvedené níže soud další dokazování neprováděl. Podle zák.č. 267/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru bez příslušenství. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši [částka], z níž žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši [částka], a zbývající část poskytnuté jistiny ve výši [částka] je tedy žádána z titulu bezdůvodného obohacení oprávněně. Zbývající částky představující přirostlé úroky, běžící úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Předně soud neuvěřil tvrzení žalobce, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy v rámci jejich podnikatelské činnosti. Po dobu celého řízení žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a až v momentě, kdy mu bylo zřejmé, že soud bude zkoumat splnění podmínek podle shora citovaného ustanovení zák.č. 267/2016 Sb., doplnil, a v podstatě změnil žalobní tvrzení v uvedeném smyslu, tedy že byla žalovanému k podpisu předložena smlouva na neodpovídajícím formuláři a ve skutečnosti byla uzavřena smlouva mezi podnikateli. Tuto změnu tvrzení soud vyhodnotil jako změnu žaloby, kterou výrokem I. rozsudku nepřipustil, neboť by to pro fázi, ve kterém se řízení nacházelo, znamenalo provést další dokazování. Nicméně, žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, ani se tedy nepokusil k takovéto podstatné změně skutkových tvrzení předložit jediný důkaz. Proto, pokud jde o Smlouvu o úvěru, soud vychází striktně z obsahu písemně sepsané listiny, když předpokládá, že žalobce jako profesionál by měl vědět, jaký formulář smlouvy má pro ten který případ použít, a že tak i v tomto případě učinil správně. O tom, že se jedná o běžný spotřebitelský úvěr, vypovídá i to, že žalobce prováděl zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Pokud tedy jde o toto zkoumání, toto bylo provedeno zcela nedostatečně, žalobce neuvedl, jakým způsobem ověřoval informace od dlužníka získané. I kdyby ovšem tyto informace byly ověřeny, je soud toho názoru, že pokud by se žalobce podrobně zabýval obsahem výpisu z bankovního účtu dlužníka, který k důkazu předložil, nemohl by dospět k závěru, že dlužník není rizikovým klientem a že je schopen poskytovaný úvěr splácet. Z tohoto výpisu totiž (pakliže nebudeme srovnávat pouze počáteční a konečný zůstatek na účtu) zcela jednoznačně vyplývá, že dlužník byl osobou s mnoha závazky a že předchozí závazky zřejmě plnil za pomoci prostředků pocházejících ze závazků nových. Z celkového objemu připsaných obratů na účtu dlužníka v měsíci květnu ve výši [částka] byl nejméně souhrn prostředků ve výši [částka] připsán z titulu čerpání jiných úvěrů či půjček. Nadto z výpisu z účtu není zřejmé, že by žalovaný pobíral pravidelný čistý měsíční příjem, pokud tedy skutečně nebyl osobou samostatně výdělečně činnou, což ovšem žalobce v rámci takového předsmluvního zkoumání nezjišťoval, nebo to alespoň do smlouvy neuvedl. Navíc, odpis částky [částka] se může jevit jako částka poukaz