10 C 141/2020-28 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši [částka], které žalovaný bezhotovostně čerpal, ovšem dosud nevrátil. Jistina úvěru byla splatná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] dne [datum] a pokud by se tak nestalo, nastávala dne následujícího dále splatnost smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky, s jejíž platbou byl žalovaný v prodlení. Dále žalobce požadoval smluvní úrok ve výši [částka], náklady na vymožení pohledávky ve výši [částka], uvedenou smluvní pokutu ve výši [částka] a úroky z prodlení počítané z jistiny úvěru od [datum] do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což věřitel dlužníkovi oznámil přípisem ze dne [datum]. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět a domáhal se pouze neuhrazené jistiny ve výši [částka] a úroků z prodlení za původně požadované období. Proto soud řízení částečně zastavil v rozsahu, ve kterém byla žaloba vzata zpět, a to v souladu s ust. §96 odst.1, 2 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení, že žalovaný čerpal poskytnutý úvěr. Z výpisu ze správy elektronických poukázek totiž soud nemůže mít za prokázáno tvrzení žalobce, že věřitel dlužníkovi na jeho bankovní účet odeslal částku [částka]. Na předložené listině je uvedena pouze částka [částka], dále již ovšem nic, co by tuto platbu ztotožnilo s platbou tvrzenou žalobcem (listina postrádá jak datum plnění nebo číslo smlouvy ev. var. symbol, tak jméno, příjmení dlužníka či číslo jeho bankovního účtu). Výpis z bankovního účtu, který žalobce v návrhu jako důkaz označil, předložen nebyl. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že i když byla v dané věci smlouva o úvěru pro porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka (žalobce netvrdil, ani neprokázal), tak žaloba není důvodná ani pokud jde o jistinu úvěru, když žalobce neprokázal, že by dlužník úvěr čerpal, přesněji při právní kvalifikace závazku jako bezdůvodného obohacení podle ust. §87 zák.č. 267/2016 Sb., že by dlužník od věřitele bez právního důvodu obdržel částku [částka]. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §146 odst.2 věta prvá ve spojení s §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.