10 C 170/2020-27 — Okresní soud v Opavě

Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce jako věřitel uzavřel dne [datum] s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl dlužníkovi následně poskytnut revolvingový úvěr [číslo] (dále jen Smlouva) se sjednaným rámcem, dodatečně navýšeným až na [částka], který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty a byl povinen čerpaný úvěr splácet splátkou ve výši 4% aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20.den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatná v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, věřitel využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení dlužné částky. Věřitel úvěr zesplatnil ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Postupně dlužník načerpal částku v souhrnné výši [částka] a uhradil na splátkách částku v souhrnné výši [částka]. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Dále žalobce požadoval smluvní úrok ve výši 26,28% ročně, a to z částky [částka] od [datum] do zaplacení (za období od [datum] do [datum] kapitalizováno žalobcem a takto převzato do výroku rozsudku ve výši [částka]) a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako klient (dlužník) a osoba oprávněná jednat za žalobce listinu nadepsanou jako Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru, ev. [číslo]. Obsahem této smlouvy bylo jednak poskytnutí hotovostního úvěru ve výši [částka] s výší měsíční splátky [částka] a sjednanou úrokovou sazbou 30,26%, jednak poskytnutí revolvingového úvěru do výše [částka] s roční úrokovou sazbou 26,28%, minimální výší měsíční splátky [částka], jinak ve výši 4% aktuálně dlužné částky. Čistý měsíční příjem dlužníka činil [částka], zaměstnavatelem [jméno] [příjmení], [IČO], dlužník byl svobodný, bezdětný a bydlel v podnájmu. Ze splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že dlužník v období od [datum] do [datum] čerpal finanční prostředky v celkové výši [částka] a v období od [datum] do [datum] uhradil celkem částku ve výši [částka] (žalobce totéž tvrdil). Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a podacího archu k ní má soud za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] na základě úvěrové smlouvy [číslo] to do 14 dnů od sepisu této výzvy; výzva byla podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného shodnou s adresou uvedenou ve smlouvě, tedy [obec a číslo], [číslo], dne [datum]. Další dokazování soud neprováděl, a to s ohledem na právní závěry rozvedené níže. Podle §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. §2991 obč. zák. (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze pokud jde o dosud nesplacenou jistinu úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému z titulu revolvingového úvěru částku v celkové výši [částka], z níž dlužník uhradil celkem [částka]; zbývá tedy vrátit částku [částka]. Zbývající částky představují smluvní pokuty a náklady na vymáhání vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ke svým žalobním tvrzením, že věřitel prověřoval bonitu dlužníka, žalobce neoznačil ani nepředložil jediný důkaz. Nadto z provedeného dokazování vyplývá, že spolu s revolvingovým úvěrem čerpal žalovaný také hotovostní úvěr ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka]. Spolu s minimální měsíční splátkou revolvingového úvěru [částka] tak činila minimální měsíční splátka dlužníka [částka]. Ve smlouvě figuruje údaj o čistém měsíčním příjmu dlužníka i o jeho zaměstnavateli a jeho osobních poměrech. Nikde však nejsou uvedena zjištění o pravidelných dlužníkových nutných nákladech. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že by u dlužníka zjišťoval, natož pak ověřoval rovněž jeho pravidelnou měsíční výdajovou stránku, neobstojí věřitelův závěr o tom, že dlužník byl schopen ze svého příjmu [částka] měsíčně bez potíží splácet nejméně [částka], když mu nebyly známy žádné nutné měsíční životní náklady dlužníka. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, naprosto tak rezignoval na splnění svých povinností dle ust. §101 odst.1 a zejména potom písm.b) o.s.ř., které v souvislosti s prověřováním bonity dlužníka ani částečně nesplnil. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb., a z tohoto důvodu je nutné Smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od věřitele bez právního důvodu částku ve výši [částka], z níž dosud nevrátil částku [částka], což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením výzvy ze dne [datum], proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala 14. dnem po sepisu výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č.351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. Již jen na okraj soud poznamenává, že z provedeného dokazování nikterak nevyplynulo, s účinností od kdy a na základě čeho a zda se souhlasem dlužníka, věřitel navýšil původně sjednaný úvěrový rámec o dalších [částka]. Rovněž v případě takové změny smlouvy měla být splněna povinnost podle shora citovaného ustanovení zák.č. 145/2010 Sb., což žalobcem nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §146 odst.2 věta prvá ve spojení s §142 odst.2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.