16 C 279/2020-26 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma], se sídlem [adresa], [číslo] [ulice] [ulice], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřela se žalovaným dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do [datum]. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne [datum] zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku [částka]. Tato pohledávka za žalovaným pak byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum]. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani přes výzvu zaslanou mu dne [datum]. 2. Jde o věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je subjektem se sídlem na území [stát] [stát]. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů ve věci závazkového vztahu, založeného smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma] a žalovaným. Ze smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských, Dodatkové úmluvy o civilním řízení soudním, které byly uzavřeny mezi Republikou československou a [země] [země] [země] a [země] dne [datum] (k němuž území [země] [země] v minulosti patřilo), jakož i dalších bilaterálních smluv vyplývá, že tato otázka není v uvedených smlouvách řešena. Soud proto postupoval podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i dalších ustanovení tohoto zákona. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Místní příslušnost soudu je upravena v § 84 - § 89a o.s.ř. Jelikož žalovaný má trvalý pobyt v [obec], dovodil soud, že je dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 87 cit. zák. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena podle všech okolností mezi nepřítomnými účastníky dne [datum] sice prostředky komunikace na dálku, avšak s blízkým vztahem k území České republiky (jedná se o smlouvu adhézní, formulářovou, spotřebitelskou, psanou v češtině a tedy tyto skutečnosti nasvědčují o zaměřenosti činnosti původního věřitele na poskytování spotřebitelských zápůjček na území České republiky) a jiné rozhodné právo účastníky smlouvy zvoleno nebylo. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům. 3. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se účastníci nedostavili, přičemž zástupkyně žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně u jednání předem písemně omluvila, a souhlasila s projednáním a rozhodnutím ve věci bez jejich účasti. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, kdy z těchto vzal za prokázáno, že mezi [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byl závazek uvedené společnosti poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavazuje tyto peněžní prostředky spolu s poplatkem za zápůjčku v částce [částka], celkem tedy částku [částka] uvedené [právnická osoba] ze dne [datum] adresovaným žalovanému soud vzal za prokázáno, že tímto dopisem [právnická osoba] žalovanému oznamuje, že svou pohledávku z uvedené smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni. Dále soud vzal ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma] a žalobkyní za prokázáno, že touto smlouvou [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma] postupuje peněžité pohledávky uvedené v příloze [číslo] (to je celkem 24 818 pohledávek) žalobkyni za dohodnutou úplatu za postoupené pohledávky. 5. Na základě shora uvedených k důkazu pak soud dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. 6. Žalobkyně v žalobě předně tvrdila, že svou aktivní legitimaci ve sporu odvozuje od toho, že předmětná pohledávka na ni byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou se [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma] se sídlem [adresa], [číslo] [ulice] [ulice], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] s tím, že co se týče okolností vzniku závazkového vztahu vůči žalovanému následně uvedla, že„ [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši [částka], a to převodem na bankovní účet…“. Spojení těchto základních žalobních tvrzení (při absenci čehokoliv dalšího v tomto směru tvrzeného) si nelze proto vyložit jinak, než že [právnická osoba] je míněna [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma] se sídlem [adresa], [číslo] [ulice] [ulice], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země]. Podle tvrzení žalobkyně to tak implicitně vyjádřeno byla tato společnost, která žalovanému předmětnou zápůjčku poskytla a následně tuto svou takto vzniklou pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. 7. Žalobkyní předložené důkazy však tato skutková tvrzení nepotvrzují, a to v žádném směru. Žalobkyně neprokazuje předloženou smlouvou o zápůjčce vznik závazkového vztahu mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]. se sídlem [adresa], [číslo] [ulice] [ulice], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], nýbrž mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], což je však subjekt naprosto odlišný od prvně uvedeného. Žalobkyně tak zřejmě tuto skutečnost, tj. rozdílnost obou těchto právních osob nerozlišuje. Lze tedy zcela jednoznačně uzavřít, že předkládané důkazní listiny ani v nejmenším nekorespondují s tím, co tvrdí žalobkyně. Jestliže tedy zápůjčku ve skutečnosti měla poskytnout [právnická osoba], pak žalobkyně nemohla tvrdit, že to byla [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]. Naopak, pokud to byla skutečně [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]., kdo tuto zápůjčku poskytl, pak žalobkyně k tomu soudu nepředložila žádný důkaz, přičemž neúčastí u ústního jednání se zároveň připravila od dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. označit chybějící důkaz k tomuto tvrzení. Žalobkyně dále předkládá notifikaci [právnická osoba] žalovanému o tom, že tato společnost, tedy [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za ním žalobkyni. Žalobkyně ovšem právě tento převod pohledávky, tedy ze [právnická osoba] ani netvrdí, neboť tvrdí převod pohledávky na ni ze [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]., tedy z jiného subjektu. Jestliže duplicitně k tomuto důkazu dále prokazuje převod pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]., pak právě pro výše uvedené je soud opětovně nucen konstatovat, že ovšem neprokázala vznik a existenci právě této (v této smlouvě) postupované pohledávky (tedy nikoli jiné), tedy pohledávky, která je identifikována osobou věřitele, osobou dlužníka, její výší a právním důvodem vzniku, jak jsou tyto pohledávky při postoupení identifikovány, kdy osobu věřitele by tak musela být [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]., osobou dlužníka žalovaný a právním důvodem vzniku smlouva o zápůjčce uzavřená mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právní forma]. a žalovaným (tedy onen chybějící důkaz). Nelze proto zároveň než žalobkyni doporučit, aby při koncipování svých žalobních návrhů těmto věnovala více pozornosti a předně si ujasnila co, a z jakého důvodu vlastně je žalováno, tak aby k těmto zásadním nesrovnalostem, které mají za následek zmatečnost žalobních tvrzení ve vztahu k předkládaným důkazům, pro něž soud při sebelepší vůli nemůže dovodit, že by předložené důkazy prokazovaly to, co tvrdí žalobkyně, ač tato povinnost jí svědčí podle ustanovení § 79 o.s.ř. (tedy tvrdit rozhodující skutečnosti a předkládat k nim důkazy tak, aby svá tvrzení v řízení byla schopna i prokázat), nedocházelo. 8. Proto výše uvedené nezbylo než žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak dále již bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak byly žalobkyní v řízení případně dále tvr