10 C 142/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 40 510 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen věřitel) uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne 4. 3. 2013 Smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 15 888 Kč sestávajícím z úroku za dobu řádného trvání smlouvy (tedy do data splatnosti poslední splátky) ve výši 6 386 Kč a z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 9 502 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 099 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 28. 4. 2014. Dlužník půjčku řádně nesplácel a poslední splátku uhradil dne 10. 12. 2013. Dlužník tak ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 30 741,56 Kč a na souhrnném poplatku částku 9 768,44 Kč, z čehož připadalo na úroky za dobu trvání půjčky částku 3 926,31 Kč a na poplatek za administrativní činnost částku 5 842,13 Kč. Žalobce dále požadoval roční úrok 19,98 % počítaný z dlužné jistiny od 28. 4. 2014 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení počítaný rovněž z dlužné jistiny od 18. 12. 2013 do zaplacení. Pohledávku věřitel postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, o čemž dlužníka vyrozuměl. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že věřitel zkoumal a posuzoval schopnost dlužníka splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr a že na základě informací, které dlužník uvedl v zákaznické kartě dospěl k závěru, že schopnost dlužníka splácet půjčku je dostatečná. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce a zákaznickou kartou, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 4. 3. 2013 má soud za prokázáno, že uvedeného dne podepsal žalovaný jako dlužník a osoba pověřená jednat za věřitele, [právnická osoba], listinu takto nadepsanou, na základě které věřitel předal a dlužník potvrdil převzetí peněžní hotovosti 50 000 Kč s tím, že dlužník byl povinen věřiteli vrátit půjčené prostředky spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem ve výši 15 888 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 099 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 4. 3. 2013 má soud za prokázáno, že dlužník uvedl jakožto druh bydlení nájem, důvod zápůjčky rekonstrukce, opravy, má jedno nezaopatřené dítě rok narození [rok] a je zaměstnán na hlavní pracovní úvazek s příjmem 16 200 Kč měsíčně a jiným příjmem 12 500 Kč; běžné měsíční výdaje dlužníka představují náklady bydlení 8 500 Kč, náklady na telefon 1 000 Kč a výdaje na domácnost 12 000 Kč, z čehož pro splácení zápůjčky splátkou 4 400 Kč měsíčně vyplývá použitelná rezerva 7 200 Kč; k zákaznické kartě byly doloženy OP, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu má soud za prokázáno, že věřitel dopisem ze dne 22. 9. 2016 dlužníkovi oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce, a vyzval dlužníka k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení oznámení; dopis byl předán k poštovní přepravě v pátek 14. 10. 2016. 4. Shora uvedená skutková zjištění soud zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, aniž prováděl další dokazování pro jeho nadbytečnost. <i>5. Podle § 9 odst. 1 zák.č. 145/2010 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ust. § 451 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat; podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>Podle § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku 24 622 Kč. Zbývající částky představují poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení za dobu prodlení vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o zápůjčce jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle § 9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalovaného tak, aby dospěl k závěru, že tento je schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování. Ze zákaznické karty vyplývá, že dlužník byl v době uzavírání smlouvy zaměstnán s měsíčním příjmem 16 200 Kč, měl nezletilého potomka ve věku [počet let] let, půjčku žádal z důvodu oprav či rekonstrukce a hodlal ji splácet z rezervy ve výši 7 200 Kč. Soud má za to, že dlužník dostatečně nevysvětlil původ svých příjmů, a sice zejména tzv. jiného příjmu domácnosti ve výši 12 500 Kč, když ze zákaznické karty nevyplývá, že by sdílel společnou domácnost s jinou osobou, které by tento příjem mohl náležet. Tento příjem navíc nebyl ani doložen a není tak zřejmé, komu tento příjem náleží, na základě čeho a zda se vůbec jedná o reálný či legální příjem. V tomto světle potom neobstojí údaj o pravidelné měsíční rezervě ve výši 7 200 Kč, když bez zohlednění tohoto dalšího příjmu prezerva byla výrazně záporná. I kdyby soud tento další příjem jako ověřený a prokázaný akceptoval, rezerva 7 200 Kč by ani tak k pohodlnému splácení měsíční splátky 4 400 Kč nemohla zodpovědně (zejména ve vztahu k nezletilému dítěti dlužníka) postačovat. S ohledem na uvedené má soud za to, že věřitel posuzoval úvěruschopnost dlužníka pouze formálně a účelově, a nesplnil tedy podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení § 9 odst. 1 a z tohoto důvodu je nutné smlouvu o zápůjčce vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši 50 000 Kč, z níž nevrátil částku 24 622 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením oznámení o postoupení pohledávky, které se do sféry dispozice adresáta dostalo nejpozději v úterý 18. 10. 2016, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala desátým dnem po doručení tohoto oznámení. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil na jistině, poplatcích a úrocích. Jelikož však žalovaný zůstal ve věci nečinný, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku. 7. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Pro tyto účely byl předmět řízení vymezen částkou sestávající z nezaplacené jistiny, poplatků a úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku.