11 C 80/2021-21 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 4. 5. 2021 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 2 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 100 Kč od 7. 5. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 3. 2017 byla na základě registrace žalovaného na portálu žalobkyně mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostředky komunikace na dálku rámcová smlouva o úvěru s [anonymizováno] kódem [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], přičemž dle čl. 4 .1.3. uvedené rámcové smlouvy platí, že tím, že klient zaplatil registrační poplatek s uvedením správných platebních údajů a úvěrující tento registrační poplatek zaúčtoval, se považuje rámcová smlouva o úvěru za potvrzenou a uzavřenou oběma stranami prostřednictvím elektronických kanálů. Uzavřením rámcové smlouvy byl vytvořen obecný právní rámec upravující práva a povinnosti smluvních stran při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru. V souladu s uzavřenou rámcovou smlouvou měly být mezi žalobkyní a žalovaným uzavírány jednotlivé smlouvy o úvěru na základě předchozí žádosti žalovaného o poskytnutí peněžních prostředků do určité výše a po následném schválení takových žádostí žalovaného žalobkyní. V souvislosti s uzavřením rámcové smlouvy žalobkyně řádně a v souladu s obecně závaznými právními předpisy prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmů žalovaného dle výpisů z účtu žalovaného a vyhledáním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku. Dle výpisů z účtu žalovaného za období 1/2018 činil příjem žalovaného částku ve výši [částka], za období 2/2018 činil příjem žalovaného částku ve výši [částka] a za období 3/2018 činil příjem žalovaného částku ve výši [částka]. Žalobkyně následně na základě výše příjmu žalovaného prověřila maximální výši úvěru, jež může být žalovanému poskytnuta. Dále provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru. Žalovaný byl dle zjištění jednoznačně úvěruschopný. Dne 25. 4. 2018 zaslal žalovaný žalobkyni prostřednictvím k tomu určené sekce portálu žádost [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč. Dne 26. 4., poté, co žalobkyně jeho žádost zamítla a nabídla mu požádat o menší částku, zaslal žalovaný žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně žádost žalovaného téhož dne přijala. Okamžikem přijetí žádosti žalovaného žalobkyní byla mezi nimi uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o spotřebitelském úvěru s [číslo] a žalobkyně 26. 4. 2018 úvěr ve výši 1 000 Kč žalovanému poskytla. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr včetně sjednaných úroků ve výši 100 Kč, tj. celkem částku 1 100 Kč, a to nejpozději do 6. 5. 2018 jednorázovou platbou na bankovní účet žalobkyně. Současně žalovaný čestným prohlášením ke smlouvě mimo jiné potvrdil, že má dostatečné příjmy a jeho finanční situace mu dovoluje přibrat finanční závazek představující sjednaný úvěr. Žalovaný však úvěr dosud neuhradil, a to i přes četné výzvy žalobkyně k úhradě. Žalobkyně proto dále po žalovaném uplatňuje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, tj. ode dne 7. 5. 2018, do zaplacení. Dále žalobkyni náleží v souladu s čl. VI. odst. 2.1.1 smlouvy o úvěru smluvní pokuta 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného se splacením úvěru, přičemž celková výše smluvní pokuty je omezena do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru, která tak činí částku 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru dne 7. 5. 2018, ke dni 3. 5. 2021 tak činí celková výše smluvní pokuty počítaná za každý den prodlení žalovaného jakožto částka ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru částku 1 093 Kč. S ohledem na limitaci celkové výše smluvní pokuty dle čl. VII. odst. 2.1.1 smlouvy je žalobkyní požadována smluvní pokuta pouze ve výši 500 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč, a to dle čl. VII. odst. 1. a následující smlouvy o spotřebitelském úvěru. Platí, že výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby bude činit 700 Kč a zahrnuje zejména mzdové náklady pracovníků správy pohledávek třetí osoby, náklady na kancelářské potřeby třetí osoby, softwarové a hardwarové vybavení oddělení správy pohledávek třetí osoby, zpracování dlužné pohledávky a zavedení do systému třetí osoby, skenování dokumentů, ověřování a dohledávání aktuálních kontaktů, nastavení operací třetí osoby pro odesílání SMS, mzdové náklady pracovníků call centra třetí osoby, poštovné atd. Dne 28. 8. 2018 byl úvěr předán k vymáhání inkasní [právnická osoba] a.s. a 31. 1. 2020 bylo mimosmluvní vymáhání ukončeno. Dne 3. 2. 2021 zaslala žalobkyně doporučeně žalovanému předžalobní výzvu, na tu však žalovaný nikterak nereagoval. 2. Dne 13. 5. 2021 pod [číslo jednací] byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 1. 6. 2021, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, a to z rámcové smlouvy o úvěru, z výpisu z komunikace žalobkyně a žalovaného, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z výpisů z účtu žalovaného, z předžalobní výzvy a z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že na základě rámcové smlouvy o úvěru, poté, co řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (výpisy z účtu žalovaného za měsíce 1, 2, 3/2018, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný pobíral mzdu od [právnická osoba]), uzavřela žalobkyně s žalovaným dne 26. 4. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 1 100 Kč, a to nejpozději do 6. 5. 2018. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplatil řádně a včas, tj. do 6. 5. 2018, když na úvěr ani poplatek za úvěr nezaplatil ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném důvodně požaduje nesplacenou úvěrovou jistinu 1 000 Kč, sjednaný úrok 100 Kč a dále i zákonný úrok z prodlení z částky 1 100 Kč od 7. 5. 2018, kdy již byl žalovaný s plněním dluhu v prodlení, do zaplacení. Důvodně se žalobkyně proti žalovanému domáhá také zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 500 Kč (čl. VI. odst. 2.1.1 smlouvy o úvěru), jakož i zaplacení částky 700 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky (čl. VII. odst. 3. smlouvy o úvěru, bod 10. rámcové smlouvy). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván doporučenou předžalobní výzvou ze dne 3. 2. 2021. Žalovaný přitom netvrdil, natož aby prokázal, že by na žalovanou úvěrovou pohledávku žalobkyni cokoliv plnil. 5. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále přihlédl k ustanovení § 2048 občanského zákoníku (co se týká smluvní pokuty), dále přihlédl k ustanovení § 1970 občanského zákoníku (úroky z prodlení) a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše úroku z prodlení). Soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a vyhověl jí. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného zaplatit ve sporu úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále 2 x 100 Kč – náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.