110 C 8/2021-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 23. 3. 2021 se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 40 495 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalobce (dále jen věřitel) uzavřel s žalovanou 1) jako klientem (dále jen dlužník) a žalovanou 2) jako spoluúčastníkem (dále jen spoludlužník) dne 7. 12. 2017 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 33 000 Kč a dlužník i spoludlužník se zavázali věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 92,69 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 1 999 Kč vždy k 1. dni v měsíci počínaje lednem 2018. Schopnost dlužníka i spoludlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech a prohlášení dlužníka a spoludlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že jejich volné měsíční zdroje jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii obou v databázích SOLUS a NKRI, a provedl i jejich lustraci v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužníci řádně nespláceli a ke dni zesplatnění úvěru 5. 12. 2019 dlužili na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 31 995,13 Kč, která sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 27 447,44 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 547,69 Kč (po zesplatnění bylo uhrazeno vždy 1 999 Kč, a to dne 2. 1. 2020, 14. 2. 2020, 25. 8. 2020 a 1. 10. 2020, a dne 17. 6. 2020 1 600 Kč, jistina tedy poté činila 22 399,13 Kč), ze smluvní pokuty 3 493 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 2 400 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty 12 203,20 Kč, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné a následně ponižované jistiny, nákladů upomínání a smluvní pokuty za prodlení se splátkami, a to od 7. 12. 2019 do zaplacení aroční 67,42 % úrok z úvěru z původní nesplacené a následně ponižované jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 115 142 Kč. 2. Žalované se k žalobě nevyjádřily. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru, hodnocením klienta, oznámením ČSSZ, ústřižkem poštovní poukázky, dokladem o vyplácení úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázáno, že dne 7. 12. 2017 podepsala za žalobce jako věřitele osoba oprávněná za něho jednat a žalovaná 1) jako klient (zde dlužník), a žalovaná 2) jako spoluúčastník (zde spoludlužník) listinu takto nadepsanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 33 000 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 33 000 Kč byla dne 8. 12. 2017 připsána na bankovní účet žalované 1) pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných příjmů a výdajů k dispozici měsíčně 8 885 Kč, spoludlužník 7 916 Kč, a to při měsíční splátce ve výši 1 999 Kč. Nicméně v prohlášení dlužník i spoludlužník uvedli, že jsou starobními důchodci s výměry důchodu ve výši 13 695 Kč resp. 12 326 Kč, dlužník za vlastní bydlení platí 1 400 Kč měsíčně, spoludlužník za bydlení, které není specifikováno, vynaloží měsíčně částku 1 000 Kč. Přitom u dlužníka je dále uvedeno, že je rozvedený, nežije ve společné domácnosti s žádným partnerem, má vysokoškolské vzdělání, a jeho výdaje představuje částka odpovídající životnímu minimu. Spoludlužník svůj rodinný stav neuvedl, neuvedl ani to, zda s někým žije ve společné domácnosti, své dosažené vzdělání ani formu bydlení. V části C formuláře hodnocení klienta je rukou psaná poznámka, že inkaso není doloženo a dále doložka o schválení úvěru k datu 8. 12. 2017. Dlužník i spoludlužník se dále vyjádřili k tomu, zda neplánují či neočekávají nějakou relevantní událost, která by měla dopad do jejich příjmů či výdajů do jejich domácnosti v době splácení úvěru, a zda mají dostatečné příjmy pro splácení úvěru, aniž by došlo k jejich nepřiměřenému strádání nebo předlužení. Dlužník se vyjádřil kladně, ovšem spoludlužník záporně. 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle zák.č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, § 86 (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. § 87 (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované 1) částku ve výši 33 000 Kč, a žalované uhradily žalobci částku v celkové výši 47 576 Kč. Z toho vyplývá, že za situace, kdy soud uzavřenou smlouvu z níže uvedeného důvodu vyhodnotil jako neplatnou, zaplatily žalované více, než z titulu bezdůvodného obohacení bývaly měly vrátit. Smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka event.. spoludlužníka splácet poskytnutý úvěr. Předně z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že smlouva o úvěru byla uzavřena 7. 12. 2017, ovšem rozhodnutí o schválení úvěru bylo učiněno až následující dne, tedy 8. 12. 2017. Již jen proto představuje částka 33 000 Kč zaslaná na účet žalované 1) až dne 8. 12. 2017 plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru a tedy bezdůvodné obohacení na straně žalované 1). Dále je z uvedeného formuláře zřejmé, že věřitel zcela rezignoval na zkoumání výdajové stránky jak dlužníka, tak spoludlužníka, když do příslušného řádku výdajů uvedl vedle nákladů na bydlení pouze statistický údaj odpovídající životnímu minimu. Nálady na bydlení, na rozdíl od příjmů obou dlužníků, nebyly doloženy vůbec, navíc spoludlužník věřiteli nesdělil další rozhodující skutečnosti, jako jeho rodinný stav a počet osob v domácnosti. Z formuláře navíc vyplývá, že inkaso doloženo nebylo, věřitel tak neměl možnost ověřit ani deklarované výdaje na bydlení, které jako takové jsou poměrně, až podezřele nízké. Konečně také spoludlužník věřiteli prohlásil, že jeho finanční situace není dobrá a že nemá dostatečné příjmy na splácení úvěru, aniž by se nepřiměřeně zadlužil. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 33 000 Kč, kterou s přeplatkem vrátila, což znamená, že na její či spoludlužníkově straně nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu zákon o spotřebitelském úvěru konstruuje pro případ, kdy smlouva o úvěru je shledána neplatnou z důvodu výše uvedeného. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka, což už bylo několikráte v minulosti judikováno soudy všech možných stupňů. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, přitom ve vztahu k žalované 2) soud žalobu zamítl pro nedostatek věcné legitimace, neboť jí žádné finanční prostředky nebyly ani poskytnuty a smlouva o úvěru, kterou se zavázala splácet, je neplatná. 6. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1, 2 o.s.ř., kdy úspěšné žalované straně žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.