116 C 8/2021-38 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 35 764,69 Kč spolu s úrokem z prodlení v částce 1 222,13 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 25 032 Kč od 13. 11. 2002 do zaplacení, úrokem v částce 7 782,83 Kč a dále úrokem ve výši 75,95 % ročně jdoucího z částky 25 580 621 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, nejvýše však v částce 115 430 Kč s odůvodněním, že dne [datum] uzavřely mezi sebou účastníce smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalobkyní žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 108,84 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019. Dále žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru, respektive před uzavřením smlouvy, byla schopnost žalované řádně hradit úvěr prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, přičemž bylo zjištěno, že volné zdroje ke splacení jsou dostatečné a rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích Solus a NRKI. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni na poskytnutý úvěr uhrazena dne 10. 7. 2019 a dále dne 14. 8. 2019, 13. 9. 2019, 1. 11. 2019 a dne 7. 11. 2019 pokaždé částka 2 004 Kč, dále dne 9. 12. 2019 částka 4 015 Kč, dne 10. 2. 2020 částka 1 115 Kč, dne 12. 3. 2020 částka 350 Kč, dne 14. 4. 2020 částka 1 500 Kč a dne 25. 5. 2 020 Kč částka 2 000 Kč, přičemž v důsledku tohoto prodlení následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle něhož platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení o délce 65 dnů s úhradou u splátky číslo 10 splatné dne 23. 4. 2020 a k datu 28. 6. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, kdy podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 33 236,21 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že ještě před tímto zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 996 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 8, 9, 10 a 11, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 4× 499 Kč, přičemž tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že v důsledku tohoto prodlení žalovanou žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč, kdy podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dní s tím, že žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 8, 9, 10 a 11, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4× 200 Kč, kdy tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode vzniku práva na zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 7 382,69 Kč, kdy podle bodu 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, přičemž žalobkyně se domáhá zaplacení této smluvní pokuty vyčíslené sazbou 0,1 % z dlužné nové a postupně se snižující jistiny úvěru ve výši 33 236,21 Kč za období od 22. 2. 2019 až do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne 23. 3. 2021. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 75,95 % ročně sjednaného v bodě 2.2. smlouvy s tím, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, nejvýše však na tomto úroku požaduje zaplacení částky 115 430 Kč, jak je tento limit stanoven smlouvou. Žalovaná žalobkyni po zesplatnění úvěru uhradila pouze dne 14. 7. 2020 částku 2 050 Kč, dále dne 13. 8. 2020 částku 500 Kč, dne 14. 9. 2020 částku 2 009 Kč a dne 12. 11. 2020 částku 2 200 Kč. Ničeho dalšího pak již neuhradila, ač byla k tomu před podáním žaloby ještě vyzvána. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému na den 14. října 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy u úvěru [číslo] ze dne [datum], dále z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu číslo [bankovní účet] o převodu částky 30 000 Kč na účet [anonymizováno] [bankovní účet] dne 26. 6. 2019 – variabilní symbol platby [číslo], soud vzal prokázána tvrzení žalobkyně úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru žalované, jak žalobkyně tvrdila v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení proto soud v dalším pro stručnost odkazuje, neboť je nadbytečné tyto skutečnosti, jak ostatně byly žalobkyní podrobně a rozsáhle v žalobě popsány (viz výše) opětovně a také poněkud redundantně opakovat. 5. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřely smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky a dohodnutý úrok, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky žalobkyně. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovanou pouze uvedla, že úvěryschopnost žalované byla ověřena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a v