16 C 186/2020-33 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 20. 3. 2015 do zaplacení s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], uzavřela se žalovanou dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do 19. 3. 2015. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 19. 3. 2015 zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině zápůjčky částku 2 000 Kč. Tato pohledávka za žalovanou pak byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 12. 2017. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila ani přes výzvu zaslanou jí dne 16. 4. 2020. 2. Jde o věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je subjektem se sídlem na území [anonymizována dvě slova]. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů ve věci závazkového vztahu, založeného smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovanou. Ze smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských, Dodatkové úmluvy o civilním řízení soudním, které byly uzavřeny mezi Republikou československou a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno] dne 15. 12. 1935 (k němuž území [anonymizováno] [země] v minulosti patřilo), jakož i dalších bilaterálních smluv vyplývá, že tato otázka není v uvedených smlouvách řešena. Soud proto postupoval podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i dalších ustanovení tohoto zákona. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, jestliže podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Místní příslušnost soudu je upravena v § 84 - § 89a o.s.ř. Jelikož žalovaná má trvalý pobyt v [obec], dovodil soud, že je dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 87 cit. zák. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena podle všech okolností mezi nepřítomnými účastníky dne [datum] sice prostředky komunikace na dálku, avšak s blízkým vztahem k území České republiky (jedná se o smlouvu adhézní, formulářovou, spotřebitelskou, psanou v češtině a tedy tyto skutečnosti nasvědčují o zaměřenosti činnosti původního věřitele na poskytování spotřebitelských zápůjček na území České republiky) a jiné rozhodné právo účastníky smlouvy zvoleno nebylo. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Za souhlasu obou účastnic soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 5. Přitom z prohlášení [číslo] ze dne [datum] o poskytnutí úvěru v hotovosti žalovanou podepsaného, dopisu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 1. 2018 – oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovní archem, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 2. 4. 2020 – výzvy k dobrovolnému uhrazení dluhu spolu s připojeným poštovním podacím archem ze dne 15. 4. 2020, soud vzal za prokázány skutečnosti, jak byly žalobkyní tvrzeny v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovanou v žádném směru nerozporované, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje. 6. Soud proto dospěl k závěru, že [právnická osoba] [anonymizováno] p.l.c. a žalovaná platně v souladu s ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřely smlouvu o zápůjčce, když tato se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Společnost [anonymizována tři slova] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalované dohodnuté úvěrové prostředky poskytla, žalované tak vznikla povinnost vrátit zápůjčku spolu s odměnou za její poskytnutí, a to v dohodnuté lhůtě. Žalovaná tuto svou povinnost porušila a je tak povinna žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitelka oprávněna požadovat, aby jí žalovaná zaplatila i úrok z prodlení, jehož výše vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozím věřitelem ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 489 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 400 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 189 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně.